Před rokem a čtvrt jsem dohrál hru Super Mario Galaxy (tzv. jedničku, i když tehdy o dvojce ještě nikdo nevěděl) a byl jsem naprosto unešen. Fantastická hra, která mě překvapila především svou variabilitou, sršela nápady, ve hře se neobjevil nudící stereotyp, obtížnost tak akorát. Kousek, kvůli kterému jsem dokonce i několik večerů ponocoval, přestože jsem spáč a rád chodím do hajan včas. Úžasný zážitek, který stojí za to a rozhodně tuto hru i dnes doporučuji všem majitelům Wiička jako nejspíš to nejlepší, co je na platformu k dispozici.
Pár měsíců poté byla na výstavě E3 ohlášeno pokračování, což bylo velkým překvapením pro všechny, jelikož trojrozměrné Máriovky byly zatím vydávány rychlostí jedna hra na jednu generaci konzolí. Tehdy se však jednalo pouze o oznámení a krátký trailer, hra byla skoro celý další rok ve vývoji. V půlce letošního června jsme se pak dočkali samotné hry. Protože jsem byl skutečně z první Galaxy nadšen, neváhal jsem ani chvilku a dvojku si předobjednal na britském e–shopu GameStation.co.uk, čímž mě jednak (včetně poštovného) vyšla o něco levněji než v naší zemi, druhak jsem ji dokonce obdržel o jeden den dřív než byl oficiální termín uvedení do prodeje a treťjak jsem za předobjednávku obdržel navíc pokladničku s ilustracemi podle této hry, která pak při vhodné příležitosti posloužila jako skvělý dárek pro mého staršího syna (aneb jak za minimum nákladů způsobit obrovskou radost).
Ale to všechno není vůbec důležité. Důležitá je jediná věc. Pokud jednička byla tak skvělá hra, museli se tvůrci překonat, aby dokázali vyrobit hru, které by mohla uspět. Pokračování v herním průmyslu často trpí tím, že přinesou pouze více téhož, jako předchozí díl. Aby si hra získala obdiv, museli by se tvůrci od jedničky odpoutat, dát si pozor, aby znova neopakovali nápady, které již jednou byly použity, a přinést novinky, které pokračování dodají novou čerstvou šťávu. A vše to zabalit do hávu, v kterém budou obě dvě hry k sobě pasovat jako nerozluční bratři Mario a Luigi. Nemožný úkol. No a víte co? Přesně tohle se Nintendu podařilo. Vítejte v dokonalé hře, vítejte v Super Mario Galaxy 2!
Příběh je opět tradiční. Želvák Bowser ještě furt nedostal svůj kousek koláče a tak znova unese princeznu Peach a začne budovat své mocné impérium. Mário se pak vydává princeznu zachránit. Čekali jste něco jiného? Kdepak, tento „příběh“ je prostě se značkou pevně spjat a můžeme pouze hledat, jaký drobný detail v některém rozhovoru nebo filmečku si tentokrát z příběhu dělá legraci. Ale Máriovky nejsou o hlubokém příběhu, to si jděte hrát RPG nebo adventury. Máriovky jsou o plošinkách, skákání, prozkoumávání a o úrovních, které lze typicky zahrát za 5−10 minut času.
Hra obsahuje drtivou většinu předmětů, které se vyskytovaly v jedničce. Ale úžasné na tom je, že všechny jsou používány jiným způsobem, než minule. Nenarazíte na úroveň, u níž byste si řekli: „Jasně, takto se to hrálo minule.“ Například v jedničce se mi velice líbila přeměna Mária na včelu a také zde ji najdete. Na rozdíl od prvního dílu ale tentokrát včelka poletuje výhradně v 2D úrovních, kdežto v prvním díle se vyskytovala čistě v 3D prostředích. Opakují se samozřejmě i další vylepšení, ať již pružina, ledový Mário a duchařský Mário, ale vždy s novým použitím.
Novinky ve hře
Nebylo by to ale správné pokračování, kdyby se v něm neobjevily také nové předměty, máme je zde tři. Nejlepší je obláčkový Mário, který dokáže vykouzlit tři obláčky, které se sice po chvilce zase rozplynou, ale než se tak stane, může na nich Mario stát. Hrdina se tak dostane do míst, která jsou pro něj normálně nedostupná. A nejúžasnější na tom je, že v některých místech fouká a obláčky plují prostorem, což je samozřejmě zapotřebí k dosažení cíle. Druhým předmětem je vrták, s jehož pomocí se lze provrtat planetou nasrkz, což je pochopitelně zapotřebí k postupu v jiných úrovních. Poslední novinkou je přeměna v kamennou kouli, s kterou lze nejen narážet do nepřátel a rozbíjet předměty, ale také koulet kuželky!
Poslední velkou novinkou je tradiční Máriův kamarád, kterého fanoušci značky znají z jiných her, ale v prvním galaktickém dobrodružství chyběl, totiž malý dinosaurus Yoshi. Mário na Yoshiho naskočí a už jedou spolu získat hvězdičku za další úroveň. Pochopitelně zde nejde o grafiku, že náš hrdina sedí na zelené ještěrce, ale o to, že Yoshi se jinak ovládá, resp. ovládá se stejně, ale reaguje jinak, rychleji běhá, dokáže prodloužit svůj skok, a má k dispozici několik dobrůtek. Když najde a sní červenou papričku, vystřelí dopředu zběsilou rychlostí, což umožní překonat místa, která za normálních okolností nestihnete projít, a navíc dokáže 
běhat po vertikálních plochách. Modré ovoce Yoshiho naopak nafoukne a on vypouštěním vzduchu pod sebe může vystoupat do míst, která by jinak byla příliš vysoko. No a žlutá zářící hruška naopak z dinosaura udělá lampičku ozařující své okolí, které se jinak topí ve tmě a bez světla se všechny plochy mění v díru.
To jsou novinky ve hře samotné, změny se ale objevily i ve výběru jednotlivých úrovní. Toto je jedno z míst, kde se mi více líbí první díl, ale je mi jasné, proč tato změna byla udělána. V jedničce jste začali přímo v 3D prostředí a mezi jednotlivými světy jste pobíhali po opravdu rozlehlé kosmické stanici mezi několika domečky, z nichž se cestovalo k různým galaxiím. Ve dvojce naopak Mario začíná v tradičním 2D platformovém světě a nejprve umí chodit jen doleva a doprava, další směry Vás hra naučí až o pár obrazovek později. Výběr mezi světy a úrovněmi je pak sice graficky dobře udělaný, ale víceméně se jedná pouze o seznam, v kterém si vybíráte listováním. Prostředí, které se nacházelo v jedničce, jsem si velice užíval, změna ve dvojce byla ovšem učiněna pro začínající hráče, kteří mohli mít s první Galaxy trošku problémy, když byli přímo vrženi do ovládání a prostředí, které třeba hned ne úplně ovládali.
Kousek pro začátečníky i zkušené hráče
Výše uvedené zjednodušení začátku hry a výběru úrovní se naštěstí nijak nedotklo obtížnosti samotné hry. Opět začínáte ve stavu, kdy velice snadno zvládnete prvních pár úrovní, ale obtížnost postupně přituhuje, nicméně dohrát hlavní příběh hry a osvobodit princeznu by neměl být problém prakticky pro nikoho kromě menších dětí. Na druhé straně pro náročnější hráče jsou zde opět připraveny komety, které sice fungují maličko jinak než v jedničce, ale princip zůstává: zahrajete si úroveň, kterou jste již prošli, s určitým kritickým omezením. Kromě časového limitu nebo omezení na jeden jediný život jsou zde jako novinky kosmické klony, kdy se za Vámi vytvoří řada vesmírných postaviček věrně opakujících Vaše pohyby; nicméně dotek s nimi Vás zraní (tak jako jakákoliv jiná příšera ve hře), takže nesmíte zůstat stát na místě (jinak Vás opakováním Vašich pohybů doženou, vrazí do Vás a už máte o život méně), případně pokud se pohybujete místy, kterými jste se již pohybovali, pak musíte dávat velký pozor, abyste se s nimi nestřetli. Druhou kometovou novinkou je nový typ časového omezení, kdy máte na začátku extrémně málo času (třeba jen 20 vteřin), nicméně po cestě jsou rozesety hodiny, které Vám každé při sebrání přidají dalších 10 vteřin. Asi nemusím dodávat, že mnohé komety jsou již velmi náročné a projít tyto úrovně mě občas stálo hodně pokusů.
Stejně jako v prvním díle, kometami samozřejmě bonusové úrovně nekončí. Po dokončení šestého světa se Vám odemkne svět nazvaný S, který obsahuje úrovně z první hry, ale s novými úkoly. A věřte, že to je něco úžasného pro ty, kteří jedničku hráli, obzvláště s odstupem času, jak jsem to měl já. Jedná se svým způsobem o splněnou nostalgii. No a pokud se Vám podaří najít všech 120 hvězdiček, které v jednotlivých úrovních jsou připravené (dohromady v běžných úrovních, v kometových a ve světě S), odemkne se dalších 120 zelených hvězdiček, které jsou poschovávány po jednotlivých světech a Vašim úkolem je najít je. Samozřejmě ten rozdíl je, že zatímco předtím bylo cílem se k hvězdičce dostat, ale mnohdy jste dostatečně dopředu věděli, kde je, zelené hvězdičky jsou poschovávány tak, abyste si jich pokud možno vůbec nevšimli.
Hra obsahuje i změny při hře ve dvou. Ale tu jsme doma nezkoušeli, takže zde znám novinky jen teoreticky. Stále sice druhý hráč neovládá Luigiho a bratři nemohou chodit po planetách spolu, ale druhý hráč by tentokrát měl mít trochu aktivnější roli než minule. Kromě sbírání úlomků hvězd má i určité možnosti pomáhat Máriovi proti nepřátelům nebo přibližovat předměty pro sebrání. Nicméně jak říkám, praktickou zkušenost s multiplayerem nemám, proto nebudu hodnotit.
Zábava jak kvalitou tak kvantitou
Ale všechny novinky, od vylepšení Mária, přes Yoshiho až po jiné úkoly ve starých úrovních by byly k ničemu, kdyby hra byla špatná. Opak je skutečností. Hra opět staví na čisté radosti z hopsání a objevování. Prozkoumání nepovinné oblasti bývá tradičně odměněné nějakým bonusem, příšeru je často snadné zabít zavrtěním, ale pokud na ni skočíte zvrchu, jste odměněni penízkem (který navíc léčí Máriovo zdraví). Stejně jako v jedničce k velké hratelnosti přispívá rozmanitost, kdy se sice několikrát vydáváte do stejné galaxie, ale s jiným cílem a často pozměněnými planetami; navíc zatímco v jedničce jste do jedné galaxie cestovali třeba až šestkrát, zde to bývá poloviční počet, což znamená, že se ve hře nachází podstatně více galaxií, které jsou pochopitelně každá úplně jiná. Cesta k hvězdičce na konci úrovní není vždy skákáním po plošinkách, ale někde plavete vodou, jinde balancujete na obří kouli, létáte zavěšeni pod ptákem fungujícím jako kluzák, bruslíte po ledu, a tak dále, a tak dále.
Hra výtečně pracuje s hudbou, která velmi často reaguje na to, co se na obrazovce děje. Celý soundtrack je znova nahrán orchestrem a je velmi zdařilý, mnohé melodie se Vám vryjí do paměti. A ačkoliv hra používá mnoho hudebních motivů, které znáte z prvního dílu, skladby jsou změněny. A pro dlouhodobé fanoušky značky je připravena galaxie kopírující Whomp’s Fortress ze hry Super Mario 64, pochopitelně zpracovaná v dnešní grafice a herně s využitím nových Máriových vylepšení a pohybů.
Já sám jsem v Super Mario Galaxy 2 posbíral všech základních 120 hvězdiček a k tomu zatím tři zelené, což mi zabralo něco málo přes dva měsíce hrubé herní doby a ve skutečnosti jsem s hrou strávil 46 hodin a 11 minut čistého času. To jako informace pro ty, kteří zvažují, jak moc zábavy jim vydaná tisícikoruna přinese. Oproti jiným hrám, které typicky dokončíte za 8−10 hodin hraní je to velice dobrý poměr cena/výkon. O mnohých jiných zábavách, kde tisícovka vyletí za ještě podstatně kratší čas, vůbec nemluvě. A znova zdůrazním, že za tu finanční částku v podobě hry Super Mario Galaxy 2 získáte obrovskou porci té nejlepší herní zábavy, což se o mnohých jiných kouscích říci nedá.
Závěr
Je dvojka lepší než jednička? Rozhodně je! Přestože v recenzích občas s prvním dílem prohraje, tak je jasné, že kdyby bylo pokračování jen stejně dobré jako první díl, recenzenti jej roztrhají na kusy a tak vysoká hodnocení nezíská. Každé pokračování je v recenzích vždy srovnáváno s předchozím kouskem, a pokud je pouze stejně dobrou hrou, pak vždy dostane oprávněně na frak, jelikož je chybou udělat pouze kopii toho, co minule. U Super Mario Galaxy 2 tomu tak ale není. Naopak, SMG2 v hodnoceních s prvním výletem do galaxie zdatně soupeří a v žebříčku na serveru GameRankings.com je hned za prvním dílem s rozdílem necelých 0,4%. Tento server shromažďuje recenze na hry z ostatních webů z celého světa a počítá průměrný výsledek pro každý kousek. Ano, pokud jste si odkaz otevřeli, vidíte správně: Super Mario Galaxy 2 je hrou, která v žebříčku nejlepších her všech dob a na všechny platformy skončila na třetím místě. Třetí nejlepší hra všech dob. Vy ji ještě nemáte? Tak huš, už si ji utíkejte koupit.
Odkazy
- Super Mario Galaxy 2 na mariowiki.com
- Super Mario Galaxy 2 na IGN
Související články na honza.info:
