Když jsem vloni v červenci psal recenzi na hru Pikmin (první Pikminy, jedničku), ve stejný okamžik jsem začal hrát pokračování této strategie s číslovkou dvě. Netušil jsem ale, že vítězný prapor budu moci vztyčit až po devíti měsících. Teda ne, že by to byla až tak dlouhá hra, jen holt otec dvou dětí tolik času a energie k hraní už nemá (hraji spíše výjimečně) a navíc jsem si už v jeden okamžik potřeboval od Pikminů oddechnout. Ale popořadě. A protože budu navazovat na předchozí díl, tak si raději nejprve přečtěte povídání o něm, protože ne vše budu znova vysvětlovat.
Pikmin 2 začíná přesně tam, kde jednička skončila. Teda pokud jste ji úspěšně dokončili a Olimar odletěl z Pikminí planety opravenou raketou domů. Však také spuštění nové hry krátce zrekapituluje, co se odehrálo v jedničce. Náš hrdinný astronaut potom tedy přistane na své domovské planetě a čeká ho strašné zjištění: zatímco on se věnoval opravě lodi, jeho zaměstnavatel se dostal do finančních problémů. Velkých problémů. A právě prodává veškerý majetek společnosti, aby zaplatil dluh… a šup, už je zabaven a prodán Delfín, vesmírná loď, ta vesmírná loď, kvůli níž podstoupil obrovská rizika a podařilo se mu ji opravit.
Olimar z toho dostal takový šok, až upustil suvenýr, který si přivezl ze svého dobrodružství (vršek od sodovky). Jak se ukáže, tak tento zvláštní předmět je ale považován za velmi cenný poklad a když se šéf firmy dozví, že na pikminí planetě je takových pokladů daleko víc, přidá Olimarovi parťáka Louieho, posadí je do staré rezavé dvoumístné rakety a pošle nazpět s nadějí, že finanční situaci firmy lze zachránit. Tolik úvodní minipříběh a už nastává samotné hraní, kvůli kterému jste si hru koupili.
Tak jak to v takových případech bývá, jste opět na samém začátku, kde je Vám vysvětlováno úplně všechno ve hře, aby si mohli zahrát i lidé, kteří předchozí díl ani neviděli. Pochopitelně texty jsou trochu jiné, aby to nevypadalo úplně hloupě, takže místo „Toto jsou modří Pikmini a zdá se, že se neutopí ve vodě“ budete číst „A zde máme modré Pikminy, o nichž Olimar ze své první cesty podal hlášení, že jim nevadí voda.“ Nicméně v principu musíte tutoriál absolvovat prakticky celý a i když se Nintendo snažilo, aby se v něm vyskytovaly nové nápady (takže místo odtlačení papírové krabice musíte vyfouknout papírovou tašku naplněnou vzduchem), přesto by hráč se zkušeností z prvního dílu raději okamžitě přešel na plnohodnotnou akci. Naštěstí to netrvá dlouho a již po chvilce narazíte na první novinky, které se ve hře nacházejí.
Samozřejmě bylo by chybou udělat dvojku pouhou kopií prvního dílu s novými úrovněmi. A tak nás čekají věci ještě nepoznané. Poměrně brzy nejdete otvor do země a když do něj s pár Pikminy hopnete, objevíte jeskyni. Takže kromě čtyř světů tak jako v jedničce budete navíc prozkoumávat v každém světě ještě několik jeskyní, každá jeskyně má několik pater a v nich jsou ukryté další poklady, které stráží různé příšery. Pokud začínáte tušit, že rozměr celé hry bude poněkud větší než u jedničky, ubírají se Vaše myšlenky správným směrem. Jen pro stručné porovnání, jestliže v prvním díle sbíráte 30 dílů rakety, pak ve dvojce Vás čeká pokladů 201 a málokterý získáte zadarmo bez boje.
Hned v první jeskyni také narazíte na jeden ze dvou nových druhů Pikminů, kteří ve hře jsou. Kromě již známých červených, modrých a žlutých budeme spolupracovat ještě s fialovými, kteří jsou skutečně velice silní (jak proti příšerám, tak pro nošení pokladů), a ještě s bílými, kteří jsou naopak velice drobní, ale jsou současně imunní vůči jedovatým plynům, dokáží nalézt poklady zakopané pod zem a navíc jsou jedovatí, takže pokud příšera některého sežere, moc dobře jí to neudělá. Oba dva nové druhy jsou ale velmi vzácné, nelze si je „vyrábět“ z kytek a zabitých příšer. Pouze velmi výjimečně v jeskyních narazíte na fialovou nebo bílou kytičku a když do ní naházíte některé již existující Pikminy, tak se jim změní barva kůže a také jejich schopnosti. Netřeba dodávat, že bez využití nových druhů hru nelze dohrát.
Další novinku jsem už zmínil v popisu úvodního příběhu a tou je druhý astronaut Louie. Ten pochopitelně není ve hře na okrasu a postupně budete postaveni před úkoly, které budou vyžadovat spolupráci obou astronautů, s jedním samotným nepůjde úkol vyřešit. A tato spolupráce bude nutná jak v případě, kdy budete chtít s Pikminy dojít na nějaké místo, tak u některých příšer i v případě boje proti nim. Mimochodem, jména astronautů Olimar a Louie jsou inspirovány nejslavnějšími instalatéry na světě, Mariem a Luigim.
Princip hry samozřejmě zůstává obdobný jako v předchozí verzi, tedy prozkoumávat okolí, množit Pikminy, bojovat proti příšerám a sbírat poklady. Vše s využitím různých vlastností jednotlivých druhů malých Pikminů. Jakmile posbíráte poklady v dostatečné hodnotě na zaplacení dluhu, skočíte do rakety a poletíte nazpět domů vyřešit finanční resty. A ačkoliv v tomto okamžiku hra ještě nekončí a budete mít dobrý důvod se na planetu vrátit, toto byl okamžik, kdy jsem si řekl dost a v hraní si vybral velikou pauzu. Pikminy jsem totiž hrál v kuse hodně dlouho, hned po jedničce jsem začal dvojku (která je navíc několikanásobně větší) a přestože se jedná o výbornou hru, už mi v tu chvíli lezly ty malé barevné potvory krkem, zvlášť když jsem zjistil, že splnění původního úkolu ještě není koncem celé hry.
Po nějaké době jsem samozřejmě opět dostal chuť hru skutečně dokončit. Tak jsem se ke hře znova vrátil a absolvoval její de facto druhou polovinu. Když jsem se pak ve Wiičku podíval do statistik, našel jsem, že celá hra mi trvala přibližně 45 hodin čistého času, tolik informace pro ty, kteří chtějí vědět, jak mnoho zábavy jim tento kousek nabídne. Tedy jen v hlavním příběhu, kromě něj tady máme ještě i další možnosti strávit čas s touto hrou, viz níže.
Pochopitelně, tak jak to chodí u všech her, postupně náročnost stoupá a obzvláště dvě poslední jeskyně stojí za to. V první z nich, která se jmenuje Hole of Heroes, se znova postavíte bosům (velkým potvorám), které jste již sice jednou porazili, ale v nových (a pochopitelně podstatně obtížnějších) situacích. No a úplně poslední jeskyně v celé hře, nazvaná Dream Den, naopak obsahuje úplně stejná patra, s jakými jste se již setkali ve hře dříve, ale nové obsazení potvorami tato patra činí o dost obtížnějšími. Obzvláště desáté patro skutečně stálo za to, většina patra je pod vodou, takže používáte téměř výhradně modré Pikminy, nesmíte se s nimi ale bezhlavě pouštět do jednotlivých bojů, protože Vám jich musí zůstat nejméně 15 na odnesení pokladu.
Pojďme si ještě na závěr stručně říci pár dalších novinek, které se ve hře nacházejí. V této hře je zrušen časový limit, kdy v jedničce máte 30 dní (herních dní, každý trvá cca. 20 minut skutečného času) na splnění hlavního úkolu hry. Dle vysvětlení z první hry takto dlouho vydrží Olimarovi jeho skafandr a pokud to nestihne, tak se otráví jedovatým plynem kyslíkem, který se na pikminí planetě hojně vyskytuje. Ve dvojce tento časový limit chybí, hru můžete hrát jak chcete dlouho. Ačkoliv v mnohých recenzích tuto změnu vítají, já budu překvapivě zastávat opačný názor. Časový limit v jedničce byl super a nutil Vás, abyste herní den neproflákali množením Pikminů, ale poměrně usilovně hledali také poklady (díly rakety). Škoda této změny.
Opět máme ve dvojce Challenge mód, který je ale úplně jiný než v jedničce. Do toho jsem se ale ještě nepustil, zatím jsem pouze dokončil hlavní hru, takže nebudu nijak hodnotit. Ale tuším, že za půl roku zase dostanu na Pikminy chuť a šáhnu právě po Challengi. Kromě toho máme ale v Pikminech 2 nově i multiplayer, který v první hře chyběl. Zkoušel jsem ho jen jednou a vypadá super, bohužel to nebylo proti rovnocennému soupeři (jednalo se o sedmileté dítě, které navíc vidělo tuto hru poprvé v životě), ale na první pohled se mi to moc líbilo. V multiplayeru každý hráč vlastní jednu skleněnku a navíc se na herní ploše nachází další skleněnky (plus příšery, pochopitelně). Vyhraje ten hráč, který buď získá tři skleněnky z plochy a nebo soupeřovu skleněnku. Pochopitelně bylo by úplně super, kdyby multiplayer fungoval i online (přes internet), ale pokud si uvědomíme, že se jedná o pouhý port hry z roku 2004 původně určený pro konzolu GameCube, lze pochopit, že se musíme smířit se splitscreenem.
Grafická stránka je samozřejmě podobná jako předchozí hra, obě jsou pouhé porty z předchozí generace Nintendí konzole. To ale neznamená, že je hra ošklivá, naopak, řekl bych že Nintendo tehdy vymáčklo z GameCube první poslední, protože ve srovnání s ostatními hrami na Wiičku se jedná o slušnou podívanou. Ale rovnat se grafickou úrovní se Super Mario Galaxy prostě Pikmini nemůžou ani v jedničce, ani ve dvojce. Když ovšem odhlédneme od množství polygonů a jemnosti textur, styl hry je parádní a kouzelný. Každý svět má tématiku jednoho ročního období a v jeskyních se setkáme s různorodými prostředími krásně zpracovanými, od logického vzhledu jeskyně přes vykachličkovanou koupelnu, zrezivělé železné konstrukce až třeba po rozházené hračky v dětském pokojíčku. Cit pro detail a smysl pro dokonalost v prezentaci této hry opět Nintendo plně potvrzuje.
Více už nebudu prozrazovat. Prostě se opět jedná o parádní hru od Nintenda, a pokud máte alespoň trochu rádi strategie a zároveň vlastníte Wiičko, rozhodně Vám Pikminy 2 doporučuji. Trochu složitější to může být s její koupí, protože hra vyšla prakticky přesně před rokem (24. dubna 2009) a běžně v obchodech již není, ale při troše hledání najdete. V Česku dnes začíná cena této hry přibližně na 760 korunách, plus poštovné. V oblíbených anglických eshopech je vesměs tato hra vyprodaná (občas ještě narazíte na první díl), a tak jsem ji tam bohužel tentokrát levněji než v Česku neobjevil. Na druhou stranu, pokud Vám nevadí, že hra bude z druhé ruky, pak anglický eBay je spolehlivým zdrojem, jak tuto hru sehnat poměrně levně.
Tak, druhé Pikminy mám za sebou a teď přemýšlím, do kterého kousku se na Wiičku pustím dál. Vzhledem k mé dosavadní zkušenosti to opět bude hra přímo od Nintenda, však jich na poličce ještě pár čeká. Ale tentokrát to asi bude něco kratšího. Otázkou pouze zůstává, kdy se k Piminům znova vrátím. A jestli to bude Challenge mód, který jsem nehrál ani v jednom z obou dílů, a nebo až úplně nový Pikmin 3, jehož oznámení se očekává za dva měsíce na letošní výstavě E3.
Odkazy:
- Pikipedia, sekce věnovaná Pikminům v rámci serveru Wikia
- Recenze New Play Control: Pikmin 2 na Eurogamer.net
- Pikmin 2 na serveru Destructoid.com obsadil 17. místo při vyhlášení 50 nejlepších her první dekády tohoto století napříč všemi platformami, kdy s přehledem předstihl takové značky, jako třeba Bioshock nebo Call of Duty 4: Modern Warfare.
Související články na honza.info:
