Tento článek vůbec není o tom, která konzole je lepší. Nechci zde vyvolávat flame v komentářích a nebudu ho ani tolerovat. Je to pohled na business stránku věci, proč je který stroj prodejně úspěšnější.
Je to dva měsíce, kdy Sony dalo do prodeje novou verzi své přenosné herní mašinky zvanou PlayStation Portable Go. Je pravda, že již od představení tohoto nového stroje se po internetu povalovaly otazníky, jak to bude s úspěšností tohoto stroje, když je dražší, než původní PSP, neobsahuje diskovou mechaniku atd. Ale když se podíváme na přistroj z technického hlediska, je to šperk, po kterém musí každý geek toužit. Podařený design, maličké zařízení s vysouvací konstrukcí, displej s brutálně jemným rozlišením a hardwarový výkon, kterým se člověk může chlubit.
Nintendo také dalo do prodeje novou verzi své příruční konzoly, zvanou DSi XL (vlastně DSi LL, jak se v domovském Japonsku nazývá, odlišně od zbytku světa). A člověk by si řekl, že to snad výrobce nemyslí vážně. Přístroj je de facto pouze nafouknutou verzi původního DSi. Je větší, těžší, má větší displej, do žádné kapsy se to už nevejde a to je tak všechno. Jinak žádná změna. Výrazně větší displej má při zachování stejného rozlišení hrozně velké pixely, no fuj. A co se týče výkonu, tak není oproti DSi žádný rozdíl, nemluvě o tom, že vlastně pro DSi žádná retailová hra zatím neexistuje, všechny se vyrábějí ještě pro starší DS s polovičním výkonem, a to kvůli obrovskému podílu této původní verze zařízení na trhu. No to snad musí být legrace, toto nemůže Nintendo myslet vážně. Nebo může?
Realita je ve skutečnosti úplně jiná. Pokud se podíváte na prodeje herního hardwaru v Japonsku za minulý týden, uvidíte překvapivá čísla:
Prodeje konzolí v Japonsku v týdnu 16.11. – 22.11. 2009:
- DSi LL – 100,553 kusů (celkem v roce 2009: 100,553 kusů)
- PlayStation 3 – 34,752 (1,237,501)
- Wii – 32,844 (1,266,197)
- PSP – 32,752 (1,812,720)
- DSi – 32,070 (2,649,075)
- DS Lite – 5,051 (469,978)
- PSP Go – 4,574 (54,102)
- Xbox 360 – 4,085 (338,258)
- PlayStation 2 – 2,024 (193,099)
Za pouhý jeden týden nového obřího DSi LL prodalo prakticky dvakrát tolik kusů jako PSP Go za dva měsíce. Nejsou ta čísla špatně? Nejsou. Nintendo totiž opět dokázalo trefit hřebíček na hlavičku.
Nejprve si řekněme, co je špatně na novém výrobku od Sony. Jak už jsem říkal, jedná se o zařízení pro technické fandy, pro fajnšmekry. Takže se uchází o přízeň těchto lidí. Jenže takoví potenciální zákazníci už většinou nějaké zařízení mají. A když už technicky špičkové zařízení mají, jaké to pak je? No logicky předchozí verze PSP, žádné jiné technicky konkurenční zařízení na trhu není. Takže by museli vyměnit svůj současný přístroj za nový — jenže co tím získají a co tím ztratí? S tou ztrátou je to jednoduché, protože nové PSP Go neobsahuje mechaniku na optické disky, tak si nebudou moci zahrát žádnou z her, které si již nakoupili, leda by je zaplatili ještě jednou v online obchodě firmy Sony. To je jasná nevýhoda, a velká nevýhoda. Navíc cena je vyšší než původní PSP. A co získají navíc? Zařízení, které má (pro některé) zajímavější design, je novější, ale to je všechno. Takže potenciál k prodeji zanedbatelný, spíše je to o tom, že když si někdo chtěl koupit PSP (ať už jako své první, nebo protože se mu současné pokazilo), tak má na výběr mezi Go a ne-Go a pokud mu stačí online hry a nevadí vyšší cena, pak asi zvolí Go. Ale člověk si dobře rozmyslí, jestli dá více peněz za zařízení, které toho umí méně.
Naproti tomu Nintendo svým novým výrobkem prakticky nekanibalizuje na svém stávajícím portfoliu. Pouze ho doplňuje. Zařízení je totiž cíleno na úplně jiný segment trhu, nekonkuruje původnímu DSi. Je určeno lidem střední a starší generace, kteří již mají horší zrak, něco by si rádi zahráli, ale všechna dosavadní přenosná herní zařízení na ně byla příliš malá. Nejspíše by si nekoupili ani původní DSi, ani PSP (kteroukoliv verzi). A nyní je na trhu zařízení pro ně. Je to něco jako byl Maximobil — výrobek pro úplně jinou skupinu lidí.
No a tak se znova podívejte na ta prodejní čísla nahoře, tak to potvrzují. Mimochodem, DSi se prodávalo stejně dobře jako týden předtím, takže tomuto zařízení skutečně nové obří DSi XL zákazníky nesebralo. Přišlo si pro nové zákazníky, kteří zatím žádný takový výrobek neměli. A jak to tak vypadá, naopak PSP Go se stává jasným propadákem, vždyť původního (staršího) PSP se prodává více jak 6× tolik oproti novému modelu.
V marketingovém žargonu se tomu říká Blue Ocean Strategy — plavete v modrém oceánu, ve kterém nemusíte bojovat proti jakýmkoliv nepřátelům. Je to protiklad proti moři, ve kterém je příliš mnoho žraloků a to moře zrudne krví. V businessu to tedy znamená zaměřit se na oblasti, ve kterých prakticky nikdo nepůsobí, a pustit se do nich, protože v takových oblastech si můžete dovolit vyšší cenu a zákazníci budou výrobky kupovat i tak, protože konkurence prakticky neexistuje. Je skutečně zajímavé pozorovat, jak se firma Nintendo poučila z vývoje herních konzol v páté a šesté generaci, kdy nebylo nijak úspěšné. Jak se říká — bojovat jejich vlastními zbraněmi — tak přesně tuto taktiku Nintendo zavrhlo a ukazuje se, že z business hlediska to byl správný krok. Na trhu má zařízení, která jsou výkonově tradičně na posledním místě, neumí prakticky nic jiného než spustit hru (film si na nich jen tak nepustíte), ale současně v tom hraní dokáží nabídnout něco, co žádná konkurence nemá, a díky tomu slaví enormní prodejní úspěch.
Wii bude i po třech letech od uvedení letos nejprodávanější konzolou (mimochodem minulý týden bylo Wii nejprodávanějším herním artiklem na Amazonu vůbec, prodalo se ho více kusů než jakékoliv nové hry) a konkurence je stále ještě rok do uvedení své vlastní varianty pohybového ovládání do prodeje. To znamená, že prakticky 4 roky je na trhu dostupný jeden jediný stroj s populárním pohybovým ovládáním, a kdo si chce něco takového pořídit, nemá jinou volbu než Wii. V případě přenosného herního stroje také Nintendo vsadilo na netradiční pojetí, jako jsou dva displeje nebo intuitivní dotekové ovládání, a nyní tuto platformu otevřelo i starší generaci. A k tomu všemu Nintendo produkuje výtečné a zábavné hry — osobně, vzhledem k tomu, kolik (jak málo) času na hraní her mám, už o jiných hrách než od Nintenda ani neuvažuji, protože tam je zábavnost zaručena, je to sázka na jistotu.
Nikdo takový business úspěch Nintenda neočekával. Když byly jeho konzoly představeny, všichni poukazovali na slabý hardwarový výkon a neschopnost v jiných službách. A geekové si je samozřejmě nekoupili, protože se tím výkonem nelze chlubit. Na Wiičku si sice lze zahrát tenis, je to zábavné, ale típnutý obrázek už nepůsobí tak sexy. Nintendo si ovšem velmi dobře uvědomilo, že o takové uživatele nemá smysl bojovat, protože by to byl boj velmi obtížný a s minimálním ziskem, viz ekonomické výsledky herních divizí Microsoftu a Sony. Naopak vsadilo na dvě karty — na jedné straně samozřejmě tradiční fanoušci firmy a herních jistot, jako jsou Mario, Zelda nebo Metroid. A na druhé straně lidé, kteří zatím hry nehráli, žádnou konzolu neměli, a dokud by konzoly byly furt o tom samém (kromě vyššího výkonu), nadále by si nejspíš žádnou nekoupili. Nintendo nesoupeří se Sony nebo s Microsoftem, nebojuje o stejný typ zákazníka. Hraje svou vlastní ligu, v které zatím žádný jiný tým nepůsobí. A vítězí v každém ročníku.
Konkurence je samozřejmě prospěšná a je zapotřebí, viz doba, kdy Nintendo prakticky usnulo na vavřínech se svou konzolou SNES, aby v následující generaci bylo rozmetáno právě prvním PlayStationem od Sony. Tentokrát Sony usnulo na vavřínech s úspěchem PS2 a v této generaci je zjevně poslední. A pouze čas ukáže, jak to bude dál.
Související články na honza.info:
