Poslední srpnový týden přišla a zpřeházela vše, co již tak dlouho běží v zajetých kolejích. Narušila denní rytmus a vyžadovala úplně nový přístup. Kdo? No přece dovolená. Potvora jedna. Celou dobu si chodíte pětkrát týdně hezky do práce a vymýšlení výletů a jiných aktivit pro děti je zapotřebí jen o víkendech. 
Starší syn Daniel je taková ta pecka domácí, která je nejvíce spokojená doma. Je úplně jedno, jestli si kreslí, nebo staví z Lega či hraje na Wiičku (limit 20 minut denně), ven se mu prostě nechce, pohybový talent není a pokud chybí dostatečně silná motivace, tak nevidí důvod trávit život jinde než v pohodlí čtyř zdí. Teda je pravdou, že já nemám žádný nárok mu to vyčítat, protože je naprosto jasné, po kterém z rodičů to zdědil. Přesto je s tím nutno bojovat. Před pár týdny mi poradil můj bratr, že začal s dětmi chodit hledat poklady, že obě jeho děti to naprosto chytlo. A ať to zkusím taky.
Něco takového najdete.
No a zabralo to na první pokus. Stačilo se jednou zmínit, že tam venku je tajný poklad, mnoho lidí o něm neví, a jestli ho půjdeme najít. Daníkovo nadšení překvapilo i mě samotného. Na internetu jsem vyhledal dostatečné informace, vzali jsme naši auto-navigaci (ano, vím že je pro geocaching nevhodná) a vyrazili na olomoucké letiště najít naši první kešku. Protože jsme to ještě nikdy nedělali, tak nám to zabralo slušnou chvíli. Navíc jsme měli s sebou i mladšího syna Viktora (2,5 roku), kterému se ještě obtížně vysvětluje, co to je poklad a že ho hledáme a tak ho na místě pochopitelně mnohem více lákala poměrně hluboká požární nádrž. Takže dobrodružství bylo znásobeno snahou, abychom nejen našli poklad, ale navíc se nazpět vrátili všichni tři živí, zdraví a pokud možno i suší. Úspěch ovšem korunoval celý výlet, oba kluci zírali na malou krabičku, kde jsme na vložený papír zapsali svůj úspěch a zase se vypravili nazpět.
Šťastní nálezci
To bylo přesně před dvěma týdny. Teď jsou z nás hledači pokladů. Teda začátečníci, pochopitelně. Nadále chodíme s navigací určenou do auta (třeba to Ježíšek změní) a některé jednoduché kešky nám trvá najít neúměrně dlouho. Ale k dnešnímu dni jsme zaznamenali 16 úspěšných nálezů, vyzvedli geocoin a převezli ho jinam, objevili CWG i travel bug. A každý výlet za babičkou, strejdou, kamarádem nebo do přírody je nyní zapotřebí spojit s hledáním skrýší. Kluci samozřejmě mění v keškách své poklady z Kinder vajíček. Vím, že některé „dospělé“ kešery tento tzv. kinder-odpad štve, ale věřím, že až budou mít vlastní děti, budou za něj také rádi.
Geocaching je výtečný nápad, jak motivovat děti k tomu, aby nedřepěli doma, ale šli ven. A funguje to. I po dvou týdnech stačí doma vyslovit kouzelné slovíčko poklad a odpovědí je Hurá! Nadšení samozřejmě může stále vyprchat, ale zatím to vypadá dobře. Včera jsme byli na Rešovských vodopádech a mimo jiné v lese hledali poklad. Byli s námi ještě i známí s dalšíma dvěma kluky v kompatibilním věku. Přál bych vám vidět tolik zářících očí, když jsme poklad našli. Něco úžasného.
Smajlíky jsme už našli. Ty ostatní nás teprve čekají.
Nebudu zde popisovat co to geocaching je. K této tématice existuje spousta jiných výborných stránek. Takže pokud Vás to zajímá, zde jsou odkazy:
- www.geocaching.com — oficiální stránky k této aktivitě (v angličtině)
- Hra pro mozek, nohy a vaši GPS — výborný článek Marka Lutonského o geocachingu
- www.geocaching.cz — české stránky s diskuzním fórem, které se věnují hledání skrýší
Při geocachingu uvidíte zblízka to, co jinak vídáte jen zdálky. Poblíž Kryštofa je totiž skrýš.
Jiná keška nám zprostředkovala panorama města, v kterém bydlíme.
Co jsme to našli? Týden byla mince s námi, potom jsme ji schovali do skrýše u vodopádů.
Další skrýš nás zavedla k rybníku. Stále jsme v Olomouci...
Skrýše jsou ale úplně všude. I v lese v Jeseníkách.
Související články na honza.info:
