Tak jsem se nakonec rozhoupal, mrknul po e-shopech a nakonec využil toho, že Alza otevřela novou pobočku v Olomouci a skladem měla tuto kartu od firmy Gainward. Zvolil jsem „zlatou střední cestu“, tedy vyšší verzi s 1GB RAM, ale nikoliv tu brutálně přetaktovanou.

Kartu jsem přinesl domů, zapojil do PC a zhrozil se. Jakmile se totiž jen lehce zvýšil výkon, tak se přidaly otáčky větráku na chladiči a z počítače začaly vycházet nehezké zvuky! Vzpomněl jsem si, že podobné (možná ještě horší) zvuky původně vydávala i moje předchozí karta, jenže tam jsem to vyřešil výměnou chladiče. A tak došlo k rychlému rozhodnutí, že něco podobného musím udělat i s Gainwardem.

Moje předchozí karta nesla chladič Accelero S1 od švýcarské firmy Arctic Cooling, na který jsem ještě navíc připevnil 12 centimetrový chladič od rakouské Noctuy, který byl sice na nejnižších konstantních otáčkách (takže prakticky vůbec není slyšet), ale stále aktivně proháněl vzduch přes chladič. Ideálně bych tedy toužil téměř po tom samém. Při prohledávání webu jsem na tomto fóru na takovou myšlenku narazil i s teoretickým řešením případného problému přesahu grilu (viz dále). Takže bylo jasné, že se do toho pustím. A pokud máte podobné úmysly, tento článek pro Vás může být inspirací, jak to provést.

Materiál

Takže nejprve si projděme potřebné věci. Nejdůležitější je samozřejmě grafická karta, to přece ví každý. Jenže ono to není tentokrát jen tak. Nejen, že se bavíme o grafické kartě GeForce GTX 460, ale abychom mohli takovou úpravu provést, pak můžeme vybírat pouze ze dvou značek (vlastně je to jen jeden jediný výrobce prodávající své produkty pod dvěma různými jmény), a to jsou Gainward a Palit. Takže zatímco na jedné straně můžeme na tyto karty nadávat, že použitý větrák je mizerný a hlučný, současně je musíme pochválit, protože s žádnou jinou kartou naši úpravu udělat nelze. Jde o to, že nVidia na grafické kartě GTX 460 zavedla úplně nový formát pro uchycení chladiče na procesor (GPU), a ten je dokonce obdélníkový, na což se zatím žádný jiný chladič namontovat nedá (všechny současné jsou čtvercové). A všichni výrobci grafických karet toto rozhodnutí nVidie následují — až na Palit/Gainward, který na svém výrobku použil tradiční čtverec s roztečí 53mm.

Přiznám se, že zde jsem měl štěstí, protože toto jsem na úplném začátku (když jsem pořizoval kartu) nevěděl. Štěstí tedy bylo, že v dané době byla k dostání prakticky pouze značka Gainward, ostatní značky v obchodech ještě nebyly.

Když už máme vybránu značku (zde prakticky tu jedinou), můžeme zvolit model karty, který nám vyhovuje. K dnešnímu dni jsou k dispozici tři modely, nejslabší s 768M paměti a nejnižší rychlostí procesoru, střední třída s gigem (která byla již z výroby nepatrně přetaktována o 25MHz) a nebo nejvyšší, která má také jeden gigabajt paměti, ale byla přetaktována až na 800MHz. Z konstrukčního hlediska mezi nimi není rozdíl, vybírejte, co je zrovna Vám nejbližší a ve Vašich finančních možnostech.

Takže tu správnou kartu bychom měli, potřebujeme ještě chladič, již zmiňované Accelero S1, a pokud budete chtít vzduch přes chladič aktivně hnát, pak také nějaký větrák, já zvolil Noctua NF-S12B FLX. No a k tomu nějaké nářadí a nějaký ten volný čas.

Odstrojení

Začneme samozřejmě tím, že opatrně pinzetou sundáme nálepku, která je na spodku karty přelepená přes jeden ze šroubků a „potvrzuje“ platnost záruky. Při troše snahy lze nálepku sundat tak, že se neroztrhne, nalepte ji na kousek voskovaného papíru a uložte do krabice od grafické karty (později spolu s ostatními původními částmi), abyste v případě závady mohli kartu uvést do původní podoby a úspěšně reklamovat.

Dále sundáme plastový kryt držící větrák. Ten je připevněn čtyřmi šroubky, na které nám stačí křížový šroubovák, dva jsou zespod a dva ze štítu karty. A také odpojíme konektor toho hlučného větráku. Pak ještě musíme sundat původní chladič – jak si hned všimnete, je poměrně hustě žebrovaný a docela malý, ve srovnání s Accelerem. Chladič drží dalšími čtyřmi křížovými šroubky zespod a nakonec je zapotřebí odlepit ho od procesoru.

Nyní je dobré ještě očistit procesor od původní pasty, použijte na to papírový kapesníček máčený v lékárenském lihu. Pokud budete úspěšní, měli byste získat něco takového:

Přesah nového chladiče

A nyní přijde nejvíce dobrodružná část našeho příběhu. Pokud si přečtete fórum, na které odkazuji výše, narazíte tam na následující sled myšlenek: Strana 7, uživatel DOC-ZENITH: grafická karta je příliš malá, procesor příliš blízko štítu karty, Accelero se tam nevejde, vráželo by do skříně počítače; Strana 8, uživatel Barrel: měl podobný problém s kartou ATI 4670 a vyřešil to tak, že přesahující plechy grilu (chladiče) ohnul, pak se karta vlezla a vše fungovalo. Chtěl jsem postupovat obdobně, poměřoval jsem si od oka Accelero na předchozí kartě s novou kartou (pozicí procesoru na ni) a zdálo se, že to vyjde.

Jenže ouha! Když jsem kartu oholil od původního krytu a chladiče a zkusil poprvé Accelero přiložit, uviděl jsem něco, co mi předtím nedošlo: Accelero není v konfliktu pouze se štítem karty, ale také s druhým DVI konektorem, který je vyveden až do výšky na druhou záslepku. Pod krytem chladiče jsem to neviděl a při zkušenosti s předchozí kartou jsem takový problém neřešil, protože všechny konektory byly jen na úrovni samotné karty. A navíc, ten vystoupnutý konektor nekolidoval jen s plechy chladiče, ale dokonce i s heatpipe trubicí.

Na dvě vteřiny mě napadlo, že je vše v háji, že budu muset vrátit zpět původní chlazení a smířit se s hlukem. Ale pak jsem si řekl: V žádném případě! Tenhle boj vyhraju! Nastal čas pro skutečný chirurgický zákrok.

Vzal jsem pilku na železo a začal řezat měděnou trubičku. Pak jsem nůžkama na plech odštípal jednotlivé listy grilu. Netrvalo dlouho a Accelero mělo zbrusu novou podobu, kompatibilní s grafickou kartou.

Tímto zásahem jsem samozřejmě snížil schopnost zařízení odvádět teplo od procesoru na gril (ze čtyř heatpipe zbyly jen tři) a také jsem snížil plochu grilu, na níž se teplo odvádí (cca. pětina plechu odstraněna). Mám ale dobrou zkušenost s právě tímto chladičem z předchozí grafiky a současně jsem se v recenzích dočetl, že co se týče generování tepla, je na tom GTX 460 velice slušně.

Osazení karty chladičema

Dále následovalo naprosto standardní a nudné nalepení pasivků na paměti a regulátory napětí na kartě. Vše, jak má být.

No a nastal čas na definitivní přidělání (torza) Accelera na procesor. A zde nastal další zádrhel: chladič jsem napasoval na otvory, ten se pastou hned přilepil na procesor, já ho chtěl přitáhnout šroubečky, ty se ale nechtěly chytit. Grafický procesor GF104 je nejen velký do plochy, ale je i dost vysoký. Tak vysoký, že šroubky skrz kartu nedosáhnou do závitů chladiče!

Naštěstí je uchycení na chladiči provedené z plechu, který lze při troše snahy (rukou) ohnout. Takže jsem plech ve všech čtyřech místech maličko vyhnul, znova napasoval chladič na kartu, šroubky již dosáhly, tak jsem je přitáhl a chladič drží.

Ty vázací drátky jsou tam připravené na přichycení větráku, po zkušenosti s minulou kartou jsem již věděl, že je pohodlnější je k chladiči přichytit již před jeho instalací na kartu, než je tam pracně dostávat poté. Takže právě pomocí těchto vázacích drátků jsem ke grilu přichytil velký ventilátor Noctua a výsledek byl hotov.

Závěr

Nastal pochopitelně čas celé dílo nainstalovat do počítače. Už se žádné nepříjemné překvapení nekonalo, vše se vlezlo, větrák se točí, stěrače stírají, znáte to…

A jak to dopadlo s těmi teplotami? No samozřejmě těžko říct, nevím. S původním chladičem od Gainwardu jsem teploty měřit nestihl, původní podoba karty se kvůli hluku v počítači příliš dlouho neohřála. Bohužel ani nelze porovnávat s tím, jak by to dopadlo, kdyby se Accelero nemuselo zkrátit – protože se prostě zkrátit muselo, jinak by se nevešlo. Takže lze pouze konstatovat, jaký je výsledek, ale já myslím, že je plně uspokojivý, speciálně ještě vzhledem k tomu, že je léto a jaké teploty panují.

V klidu se teplota GPU pohybuje okolo 40°C, hry to vytáhnou nahoru na přibližně 65-70°C a samozřejmě brutální zátěž jako Furmark pošle kartu i na 85°C. Všechny uváděné teploty jsou v podmínkách, kdy je v bytě okolo 26°C (červenec), case je plně zavřená a počítač je ještě navíc zavřený ve skříni v počítačovém stolku, prostě tak, jak je PC běžně používáno (nechci ho vidět, ať je schované a funguje); pokud byl počítač volně otevřený, pak od teplot odečtěte cca. 10 stupňů. To je podle mě naprosto výtečný výsledek vzhledem k faktu, že Accelero S1 přišlo přibližně o čtvrtinu své chladící kapacity a větrák běží na naprosto nejpomalejší rychlost 600 otáček za minutu. Tato rychlost je pochopitelně konstantní, nijak se nezvyšuje ani při požadavku na vysoký výkon karty a celý počítač je ve finále prakticky bezhlučný (i když je chlazen aktivně).

Ve výsledku tedy můžeme slavnostně říci, že Accelero S1 na kartu GeForce GTX 460 nainstalovat lze. Sice to má docela dost podmínek, které začínají už tím, že si musíte koupit grafickou kartu od jediného konkrétního výrobce, pokračují přes zmenšení chladiče dost brutálním způsobem a končí ohýbáním uchycení tak, aby se chladič dal vůbec ke kartě přišroubovat. Ale vše nakonec funguje jak má, grafika má solidní teploty a hluk je pryč.

Pokud se pro tuto nebo nějakou podobnou úpravu rozhodnete také, přivítám Vaše vlastní zkušenosti níže v komentářích. Tak hodně štěstí!

Kamarád ale bydlí jen asi 200 metrů ode mě a navíc jsme měli další důvody se potkat, tak jsem se k němu stavil a skutečnost byla taková, jakou zmiňoval. Gadget byl slepý, informace o počasí se nezobrazovaly, seznam měst zůstal prázdný. Takto to samozřejmě používat nešlo.

Tak jsem chvilku googlil a hledal a nakonec jsem něco našel. V OEM instalaci Windows 7 od firmy Dell (ta totiž vyrobila zmíněný notebook) chyběla jedna ActiveX komponenta, kterou gadget používá. Přitom výchozí instalace Windows 7 od Microsoftu tuto komponentu obsahuje. Fakt divné.

Naštěstí ve Windows je další komponenta se stejnou funkčností, pouze s jiným jménem. Takže jsem gadget opravil a ten, pokud jednu komponentu nenajde, tak zkusí druhou. A vše nyní funguje i na notebooku mého kamaráda tak, jak má.

Takže je zde nová verze mého gadgetu. Z uživatelského pohledu neumí nic nového a pokud Vám předchozí verze v pořádku funguje, tak vlastně ani není důvod upgradovat na novou. Ale pokud by gadget byl i u Vás slepý, tak můžete zkusit tuhle verzi. Pochopitelně nyní jde z mých stránek stáhnou již pouze nová verze, která umí použít obě dvě komponenty, takže není důvod ponechávat starou. A nic jiného se v gadgetu nezměnilo (teda ještě kromě čísla verze).

Řešení bylo jednoduché, z webu Adobe jsem stáhl nejnovější patch s visačkou 6.0.4, nahodil ho tam a už je vše jak má být. Ale ten screenshot mi přišel zajímavý, tak ho sem dávám. Ovládat grafický program pomocí slepých ikonek musí být zvláštní challenge. (Všechny ostatní programy od Adobe byly v pořádku, pouze InDesign měl tuto zvláštní chybu).

Výchozí stav: na Vašem serveru je (tj. ten počítač, který chceme hlídat) je operační systém Windows (třeba Windows Server 2003, ale de-facto je to téměř jedno, která verze). Teda můžete mít i server s Linuxem, pak bude pro Vás situace ještě jednodušší a určitě budete schopni si z níže uvedeného postupu vytáhnout pouze tu podmnožinu, která Vám potřebnou funkcionalitu zajistí. Tento článek ovšem předpokládá Windows server. Dále potřebujete poštovní server se SMTP rozhraním a mám na mysli jakoukoliv možnou variantu SMTP serveru: může běžet přímo na výše uvedeném počítači, který chceme hlídat, může to být úplně jiný server ve firmě nebo můžete použít i veřejný, jako např. seznam.cz.

Řešení: jak už to tak bývá, řešit takovou úlohu je možné různými způsoby a já jsem samozřejmě zvolil jen jeden z nich. Za nejjednodušší jsem považoval poskládat řešení z pár příkazů, které mají svůj původ na Unixu, ale ve Windows je nenaleznete. To ovšem vůbec nevadí, protože existuje balíček Cygwin, který právě unixové příkazy do Windows nainstaluje a vy je pak můžete používat stejně účinně, jako linuxáři.

Instalace Cygwin

Takže si stáhněte instalační program pro Cygwin a spusťte. Instalační program je maličký, neobsahuje v sobě všechny ty soubory, které se chystáme na počítač nainstalovat — ty si bude stahovat z internetu až během samotné instalace, a pouze ty, které si vybereme, žádné jiné. Takže si v instalaci zvolte zdrojový server na internetu, z kterého se bude dál stahovat, nejspíše některý český, protože z něj budete sosat nejrychleji.

Instalace Cygwinu má samozřejmě jakési výchozí nastavení, které balíčky stáhnout a které raději nestahovat. A jak už možná tušíte, toto výchozí nastavení nestačí. Výchozí instalace totiž neobsahuje příkazy pro odeslání mailu. Takže když budete během instalace stát před volbou, které balíčky nainstalovat, najděte kategorii Mail a z ní přidejte ještě balíček ssmtp. (klikněte u této položky na sloupec, ve kterém je napsáno Skip, tak aby se tam objevila verze, která bude instalována). Mimo tuto změnu můžete všude nechat výchozí nastavení a naklikat Next → Next → Finish a spokojeně pozorovat, jak setup balíčky stahuje a instaluje na Váš server.

Instalace Cygwin - výběr ssmtp

Takže Cygwin máme nainstalovaný a já budu pro předpokládat, že jste ho nainstalovali na výchozí cestu, tedy do C:\cygwin. Pokud jste ho nainstalovali jinam, pak jste určitě dostatečně zkušení na to, abyste tento návod adaptovali na Vámi zvolené umístění.

Unixové soubory

V následujícím textu budeme editovat několik textových souborů. Protože námi nainstalovaný balíček cygwin pochází z Unixu, očekávají jeho programy, že textové soubory jsou v unixovém formátu — ten se od Windows liší tím, že zatímco v systému od Microsoftu je nový řádek označen dvěma znaky 0x0D 0x0A, tak v Unixu je pouze 0x0A. To v důsledku znamená, že nemůžete použít k editací těchto souborů Notepad nebo některý jiný obyčejný textový editor ve Windows, ale musíte najít takový, který Vám umožní uložit soubor v unixovém formátu. Řekněme si dvě možnosti, ať máte na výběr:

Osobně preferuji program UltraEdit. Jedná se o placený program, můžete si jej ale po 45 dnů zkoušet zdarma, takže pro náš úkol Vám bude plně stačit i demoverze. Jedná se o editor, který je velice schopný a podle mě jeho cena je velmi přijatelná na to, co za ty peníze dostanete. Když v UltraEditu máte otevřený textový soubor, pak ve stavové řádce vidíte formát, ve kterém soubor je (typicky je tam napsáno DOS), z menu pak vyberete File → Conversions → DOS to UNIX a to je vše — můžete si všimnout, že ve stavovém řádku se informace změnila. Soubor se pak již bude ukládat tak, jak chceme.

Pokud ale nechcete utrácet žádné peníze a nemáte pro UltraEdit využití, můžete zkusit český PSPad. Neumí sice toho tolik, ale to co potřebujeme tentokrát zvládne, a navíc je zdarma a v češtině. V tomto programu se stejně jako v UltraEditu zobrazuje formát souboru ve stavové řádce, změna je pak intuitivnější než v placené konkurenci, prostě na dotyčnou informaci na stavovém řádku klikněte a nápis DOS se přepne právě na UNIX.

Soubor v UNIXovém formátu v editoru UltraEdit

Tedy, pokud budeme dále v textu editovat (vytvářet) jakýkoliv textový soubor, dbejte na to, aby byl v Unixovém formátu.

Nastavení ssmtp mailového programu

Máme tedy nainstalovaný Cygwin i s balíčkem ssmtp, ten je ale zapotřebí vykonfigurovat — aby věděl, kde na něj čeká poštovní server, přes který budeme odesílat maily. Takže v textovém editoru vytvořte konfigurační soubor, který bude obsahovat:

root=postmaster
mailhub=10.0.0.10
hostname=můjserver.honza.info

První řádek s parametrem root je povinný, ale pro naše účely není důležitý. Na skutečném Unixu (Linuxu) by se jednalo o účet, na který se zasílají systémové maily, což nebudeme potřebovat.

Parametr mailhub už je velice důležitý a je to IP adresa našeho poštovního serveru, který musí podporovat SMTP službu. Na tento server budou odesílány maily. Takže nastavte skutečnou IP adresu Vašeho poštovního serveru.

Třetí parametr hostname by pak měl být názvem našeho počítače, z kterého se maily posílají.

Pokud SMTP server, který chcete použít, vyžaduje autentifikaci pomocí účtu a hesla, pak ještě přidejte další řádky do tohoto souboru:

AuthUser=username
AuthPass=password

Zkontrolujte, že máte náš konfigurační soubor ve formátu pro Unix a uložte do C:\cygwin\etc\ssmtp\ssmtp.conf

Více o konfiguračním souboru pro ssmtp zde.

Dále vytvoříme testovací mail, který si zkusíme poslat. Takže v textovém souboru vytvořte další soubor, do kterého vložte:

To: můjmail@honza.info
From: můjserver@honza.info
Subject: Zkouska mailu

Toto je testovaci mail, jestli funguje ssmtp

Samozřejmě nastavte správné e-mailové adresy na řádcích To a From. Soubor uložte na disk do C:\cygwin\test.mail

Nyní spusťte bash shell, měli byste mít ikonku z instalace Cygwinu na ploše. V shellu pak skočte do adresáře, kde jsme umístili náš testovací mail a zkuste jej odeslat (samozřejmě na svou emailovou adresu):

cd /cygdrive/c/cygwin
/usr/sbin/ssmtp můjmail@honza.info < test.mail

Tak, nyní záleží na tom, jestli Váš poštovní server bude mail ještě předávat někam dál, ale prostě za chvilku byste měli mít ve schránce mail potvrzující, že ssmtp funguje, jak má.

Vytvoření skriptu pro bash

V této kapitolce vytvoříme náš hlavní skript, ale ještě předtím si vytvoříme ten mail, který nám náš skript v kritické chvíli pošle. Takže šup do textového editoru a vytvoříme soubor podobný našemu testovacímu mailu:

To: můjmail@honza.info
From: můjserver@honza.info
Importance: High
X-Priority: 1 (High)
Subject: Dochází místo na serveru, disk D má k dispozici %D

Dochází místo na serveru, disk D má k dispozici %D

Takže si opět nastavte na řádcích To a From skutečné mailové adresy. Další dva řádky v souboru nastavují důležitost našeho mailu a pokud máme jen trošku rozumný mailový program, pak náš mail bude uvozen červeným vykřičníkem a my bychom jej neměli jednoduše přehlídnout mezi záplavou ostatní nedůležité komunikace. Řádek s parametrem Subject je předmětem mailu a můžete si jej poeditovat, jak chcete. A pod ním se již nachází tělo naší zprávy a i zde můžete zapojit svou fantazii. Jak v předmětu, tak v těle mailu jsem použil parametr %D, který náš následující skript nahradí skutečnou hodnotou, kolik místa na serveru zbývá, takže doporučuji jej nemazat a případně jej mít někde dostatečně vepředu v mailu, pokud si přeposíláte maily na mobil jako SMS, abyste ten údaj viděli i tam.

Hotový soubor v UNIXovém formátu uložte do C:\cygwin\df-check.mail

Nyní vytvoříme náš hlavní skript, který zkontroluje místo a pokud ho bude málo, pak pošle mail. Takže v textovém editoru opět vytvořte nový soubor, do kterého vložte:

test $(/bin/df | /bin/grep '/cygdrive/d' | /bin/awk '{ print $4 }') -le 1000000 && sed "s/%D/$(/bin/df -h | /bin/grep '/cygdrive/d' | /bin/awk 'BEGIN { ORS="" } { print $4 }')/" < /cygdrive/c/cygwin/df-check.mail | /usr/sbin/ssmtp můjmail@honza.info

Důležité: výše uvedený příkaz je velice dlouhý, abyste jej na této stránce viděli pohodlně celý, je zalomen do více řádků. Ve skutečnosti je nezbytně nutné, aby v textovém editoru byl celý na jednom jediném řádku. Mějte toto na paměti!

V příkazu je samozřejmě několik míst, která si budete chtít upravit dle sebe. Jedná se o tato:

1. úplně na konci příkazu je opět e-mailová adresa, na kterou se bude mail posílat. Nastavte skutečnou.
2. výše uvedený příkaz testuje dostupné místo na disku D: — pokud chcete testovat místo na jiném disku, nahraďte v příkazu /cygdrive/d za takový disk, jaký chcete testovat, např. /cygdrive/c bude testovat disk C: Pozor! tento parametr je v příkazu uveden dvakrát, potřebujete ho nahradit na obou místech.
3. Výše uvedený příkaz začne posílat maily, pokud dostupné místo klesne pod 1GB. To zajišťuje číslo 1000000 v příkazu, jedná se o počet dostupných jedno-kilobajtových bloků na disku. Upravte číslo dle vlastních představ, kdy má skript začít varovat.

Takže upravte soubor podle výše uvedených bodů, zkontrolujte, že je v UNIXovém formátu a uložte do C:\cygwin\df-check.sh

Asi by bylo dobré skript vyzkoušet, jestli funguje. Pokud máte nyní na disku více místa, než je ta mez, kterou chcete hlídat, kontrola by vyhodnotila vše v pořádku a mail by nedošel. Proto buď dočasně zvyšte uvedené číslo, případně můžete změnit parametr -le (argument less or equal, tedy menší nebo rovno) za -ge (greater or equal, větší nebo rovno). Pokud Vám zůstal bash spuštěný od okamžiku, kdy jsme posílali testovací mail, tak do něj skočte, jinak jej znova pusťte. Zadejte v něm pak spuštění našeho příkazu:

/cygdrive/c/cygwin/df-check.sh

Měl by Vám dorazit mail s varováním, ve kterém uvidíte, kolik místa na disku ještě zbývá. Vraťte nyní zpátky příkaz tak, aby skutečně hlídal Vámi zvolenou mez.

Naplánování pravidelného spouštění

Nyní máme vytvořený hlídací skript, ale ještě je nutné zajistit jeho pravidelné spouštění. Protože se jedná o Unixový skript, ale náš systém je Windows, nemůžeme jej spouštět přímo a namísto cronu musíme použít plánování úloh.

Takže spouštění zajistíme dávkovým souborem BAT. Otevřete si v průzkumníkovi adresář C:\Cygwin a v něm najdete soubor Cygwin.bat. To je soubor, který spouští náš bash shell, který jsme využívali výše. Vytvořte si kopii tohoto souboru a přejmenujte ji na df-check.bat. Otevřete v textovém editoru a upravte, aby obsahovala:

@echo off

C:
chdir C:\cygwin\bin

bash --login -i -e "/cygdrive/c/cygwin/df-check.sh"

Jak vidíte, pouze jsme přidali ke spuštění příkazu bash parametr, který zajistí vykonání našeho skriptu. Tento soubor samozřejmě nepřevádějte do UNIXového formátu, je to dávkový soubor pro Windows, takže jej pěkně ponechejte ve formátu DOS.

Nakonec je zapotřebí tento dávkový soubor naplánovat, aby se pravidelně spouštěl. Takže v Ovládacích panelech přejděte do naplánovaných úloh, zde vytvořte nový záznam, jako spouštěný soubor vyberte námi vytvořenou dávku df-check.bat a zadejte si, jak často ji chcete spustit (předpokládám jednou za den, ale třeba to bude jinak). Uložte a hotovo.

Závěr

Vytvořili jsme jednoduchý skript, který nám bude hlídat dostupné místo na disku a pokud by mělo dojít, bude nás včas varovat. Takovou úlohu lze samozřejmě řešit i jinak, než jsme to udělali my. Určitě by bylo možné napsat podobný skriptík ve Windows Power Shellu. Pochopitelně ještě rozumnější je nasazení nějakého silnějšího softwaru pro monitorování serveru, který Vám kromě místa na disku může hlídat spoustu dalších parametrů, třeba obsazení paměti, vytížení procesoru, propustnost sítě, stav řadiče diskového pole atd. A takový software Vás ani nemusí stát žádné peníze, pokud si třeba koupíte naprosto libovolný (i ten nejlevnější) server od IBM, pak automaticky získáte program IBM Director, který takové věci umí a licence Vám ho umožní nasadit až na 50 serverech ve Vaší firmě, i když ostatní servery nejsou od IBM. Ale jedná se o software relativně komplikovaný, který budete dlouho konfigurovat, aby byl dle Vašich představ. Pokud Vám jde jen a pouze o jediné a to je hlídání dostupného místa na jednom disku, pak pro Vás může být rychlejší a jednodušší řešení, které je popsáno Výše. Tak přeji šťastné používání a aby to místo na disku nikdy nedošlo!

Když jsem se tehdy vrátil domů, našel jsem vhodný okamžik (samozřejmě o víkendu, mimo pracovní dobu) a upgrade provedl. Už je to docela dlouho, ale moc dobře si vzpomínám, která operace trvala nejdéle. Bylo to zálohování. Je samozřejmě správné, než se pustíme do samotného upgradu, provést plnou zálohu celého systému, abychom se měli pohodlně kam vrátit, když se něco pokazí. Avšak full backup trvá velmi dlouho, klidně i několik hodin. Nicméně tehdy, před čtyřmi roky, to byla pro mě jediná možnost.

Nyní dozrál čas na další upgrade Domina. Tentokrát z verze 6.5 na 8.5, verze mezi nimi přeskakujeme. Opět jsme se sjeli, tentokrát v Maďarsku, opět dvoudenní seminář, prakticky stejný scénář. Jen po návratu domů jsem byl před svým vlastním upgradem v trochu odlišné situaci.

VMware server - Čas na to, provést snapshot Domina

Od minulého upgradu se totiž odehrály v naší serverovně velmi významné změny. Většinu serverů jsme zvirtualizovali, včetně Domina. Takže tento server (a ještě 5 dalších) už pro nás nejsou fyzické počítače, na které si můžete sáhnout. Ne, jedná se pouze o pár souborů (přibližně tak deset pro každý server). A všechny dohromady běží na jednom společném hardwaru, kde je jako základ použit VMware Server, dnes již v historické verzi 1.0. Vždy jsem jako hlavní výhody virtualizace vnímal to, že máte méně fyzických počítačů, lepší využití zdrojů, menší spotřebu elektrické energie atd. Nyní jsem ale využil další výhody virtualizace a to právě při upgradu. Místo tradiční kompletní zálohy jsem zmáčkl tlačítko Snapshot – a je to. Měl jsem okamžitě uložený stav serveru k určitému okamžiku a mohl jsem ihned pokračovat v upgradu.

Chytří tuší, že to by samo o sobě nestačilo. Serverové systémy se samozřejmě instalují tak, že máte dva diskové oddíly, na jednom je systém a potřebná serverová aplikace, a na druhém data. A při typické virtualizaci se vytvářejí virtuální pevné disky, což je jeden jediný soubor pro každý diskový oddíl, který se pak ve virtualizovaném systému tváří jako normální pevný disk se soubory. Jenže pokud by měl být takový diskový oddíl být přímo obřích rozměrů (naše Domino má datový oddíl o velikosti 800 GB) a nebo je kvůli odezvě zapotřebí rychlý přístup na něj (to si pište), tak se naopak používá přímý přístup na skutečný disk a datový oddíl se typicky nevirtualizuje. To by ale padla veškerá teorie o rychlé záloze, protože majoritu zálohovaného objemu tvoří právě datový oddíl. No, takže jak to bylo v našem případě?

open-e iSCSI - snapshot datového oddílu serveru Domino

Před rokem a půl jsme pořídili diskové pole iSCSI od společnosti open-e. Jedná se de fakto o normální x86 server, zvolili jsme šasi přímo od firmy Intel, jelikož do 3U modelu umožňuje vměstnat 12 standardních 3,5 placových SATA disků, a je na tom nainstalovaný příslušný software od open-e. V jeho administračním rozhraní si pak vykonfigurujete diskové oddíly a ty následovně přes LAN síť připojíte k jednotlivým serverům, ať již pomocí softwarového iSCSI initiatoru, nebo přes hardwarovou iSCSI kartu (ta má tu výhodu, že iSCSI disk pak vidí i BIOS, takže na něj můžete nainstalovat operační systém a skutečný server je pak naprosto bez disků, celý bootuje z externího pole). No a samozřejmě pointa je v tom, že toto diskové pole také umožňuje snapshoty. Takže ve stejný okamžik, v jaký jsem ve VMware Server konzoli provedl snapshot systémového oddílu serveru Lotus Domino, jsem také na tomto diskovém poli provedl snapshot datového oddílu pro tento server.

Celé hotovo okamžitě na dvě kliknutí! Plná záloha celého serveru v rámci jednotek vteřin. Báječné! A výhled na to, že pokud se něco nezdaří, tak návrat nazpět by byl také řádově v rámci jednotek minut (a nikoliv hodin). Celý proces upgradu se můžete věnovat samotné akci a nemusíte zdlouhavě čekat na plnou zálohu. Nakonec samozřejmě celý upgrade proběhl hladce a zálohu jsem vůbec nepotřeboval. No… o to více potěší, že jsem zálohováním neztratil prakticky žádný čas.

Domino nabíhá poprvé ve verzi 8.5.1

Snapshoty samozřejmě znám velmi dlouho, vždyť s VMwarem jsem si začal hrát ještě když Workstation byl ve verzi 3.0. Akorát dosavad jsem snapshoty využíval pouze při své virtualizaci na desktopu, např. pro testování. Tentokrát jsem poprvé využil snapshot na serveru a ušetřilo mi to spoustu času.

Jak jsem se zmiňoval, naše virtuální prostředí je v této chvíli již poněkud archaický produkt VMware server verze 1.0. Ten má spoustu omezení, např. pro každý virtuální stroj můžete vytvořit jen jeden jediný snapshot. Také nemáte naprosto žádnou kontrolu nad zdroji, které jednotlivé virtuální stroje používají (např. nemůžete rezervovat jeden procesor výhradně pro nějaký důležitý stroj). A tak jsem si již stáhl aktuální VMware ESXi 4.0, který mimo jiné právě uvedené záležitosti již řeší, a testuji ho. Asi se brzy pustím do upgradu našeho virtuálního serveru.

Důležité: Celé řešení si můžete vyzkoušet sami zcela zdarma. Pokud nebudete potřebovat velmi pokročilé funkce jako např. migraci virtuálních serverů za běhu, bude Vám stačit VMware ESXi server a ten je zdarma. A pokud si vystačíte se základní funkcionalitou a maximálně 2TB diskovým prostorem, pak open-e DSS V6 Lite jako diskové pole je také k dispozici proti pouhé registraci, obojí nainstalujete na obyčejná PC a je to.

Co to je git? Při programování, ale nejen při něm, se používají takzvané verzovací systémy. Pokud jste o nich nic neslyšeli, tak Vám to rychle vysvětlím: Napíšete kus programu a uložíte ho do verzovacího programu. Pak napíšete další kousek a uložíte novou verzi. A další verzi. A pak přijdete na to, že ta verze o týden zpátky byla lepší než to, jak jste ji předělali v posledních dnech, tak si z verzovacího systému vytáhnete tu předchozí. Jednoduše si můžete zobrazit rozdíly mezi jednotlivými verzemi – kde co přibylo a kde je co jinak. Navíc verzovací systémy podporují přístup více uživatelů najednou, takže kousek programu změní Franta, kousek Pepa a kousek Venca a v tom verzovacím systému se to všechno potká a sloučí dohromady. A tak dále. Takže verzovací systém má dva přínosy: uchovává všechny historické verze programu a můžete se k nim kdykoliv znova vracet a navíc usnadňuje týmovou práci. Verzovacích systému je samozřejmě více, já jsem si vybral git a to z toho důvodu, že umí ukládat nové verze nebo se vracet ke starším i v okamžiku, kdy jste offline (třeba s notebookem na chalupě) a on nemá spojení na hlavní úložiště (na server), jelikož má plnou kopii celého úložiště na každém počítači, na kterém se s ním pracuje.

NAS, který doma máme, je zařízení D-Link DNS-323, což je malá krabička, do které se vejdou dva harddisky, připojí se k elektrice 230V a počítačové síti a spokojeně poskytuje své služby, nic víc není zapotřebí. Vyjdeme tedy ze situace, že máte úplně stejné zařízení a zatím jste do něj neprováděli žádné speciální zásahy, používáte ho tedy jen k těm funkcím, které nabízí tzv. z výroby (sdílení souborů, sdílení tiskáren, torrent klient). Předpokládám, že na zařízení je nainstalován (v této chvíli) firmware alespoň ve verzi 1.06. Dále, pokud budu v následujícím textu uvádět přístup na toto zařízení, budu ho nazývat NAS, takže např. souborový přístup ve Windows bude \\NAS\.

Na tomto zařízení ve skutečnosti běží systém Linux, speciálně připravený pro něj. Tento Linux ale ve výchozím stavu není nijak přístupný a to musíme změnit. Musíme ho odemknout. Naštěstí na to existuje velmi jednoduchý postup. Stáhněte si následující dva soubory a oba nahrajte do \\NAS\Volume_1.

Zařízení pak restartujte z administrační webové stránky. To bude chvíli trvat (asi dvě minuty). Až zařízení znova naběhne, je odemčené a připravené na další postup. POZOR: Je ale odemčené naprosto pro každého, dostane se na něj kdokoliv, nevyžaduje ani zadání hesla, proto by bylo nerozumné ho například v této chvíli vystavovat na internet, to až později.

Takže, když je odemčené, jak se do něj dostat. Protože se nám později bude hodit klient PuTTy, který toho umí hodně, tak si ho stáhněte a budeme používat ten. Takže spusťte PuTTy, do políčka Host Name zadejte jméno zařízení, Connection Type přepněte na Telnet a zmáčkněte Open. Objeví se černé okénko, které očekává na Vaše příkazy. Jste tam!

No, zařízení je sice odemčené, běží na něm Linux, ale moc toho neumí. Proto bude dobré, když si pro začátek stáhnete a nainstalujete balíčky asi 100 základních aplikací. Pokud jste zkušení linuxáci, poradíte si sami a můžete si vybírat, které si chcete stáhnout a naopak, které potřebovat nebudete. Pokud ale zkušení nejste, stáhněte všechno, ono to na Vašem disku celé nainstalované zabere necelých 500MB, což je dnes zanedbatelné množství prostoru — věřím, že pokud NAS máte, tak jste do něj vložili disky o několik řádů větší. Takže pro stažení a základních balíčků zadejte do toho černého okýnka Putty následující příkazy:

cd /mnt/HD_a2
rsync -av inreto.de::dns323/fun-plug/0.5/packages .

Tak, a je to, stáhli jsme spoustu aplikací. Jenže pro rozjetí gitu je zapotřebí ještě jedna aplikace, která v tom základním balíčku není. Nazývá se perl a zkušení vědí, že se jedná o speciální programovací jazyk. Takže další příkazy, aby se vám perl také stáhnul:

cd packages
wget http://www.inreto.de/dns323/fun-plug/0.5/extra-packages/perl/perl-5.10-2.tgz

Nyní máme ty aplikace stažené, ale ještě je potřebujeme nainstalovat. Takže další příkaz je nainstaluje, bude to chvíli trvat:

funpkg -i *.tgz

Výborně, paráda. Akorát rozběhnutí gitu bude předpokládat, že najde výše zmiňovaný perl na tradičním umístění /usr/bin/perl. Jenže perl se nám nainstaloval jinam (a měl pro to dobrý důvod, totiž na to původní místo by se instalace nevlezla). Takže dalším příkazem vytvoříme symbolický odkaz tak, že když se jakákoliv aplikace pokusí spustit perl z toho tradičního umístění, tak to nevypíše chybu, ale systém ho spustí z toho skutečného:

ln -s /ffp/bin/perl /usr/bin/perl

Můžete si zkontrolovat, že je vše v pořádku příkazem /usr/bin/perl --version, mělo by Vám to vypsat pár řádků informací.

Nyní máme vše, co potřebujeme, abychom si git na našem NASu sami zkompilovali. Cože? Zkompilovali? Ano, tento NAS neobsahuje procesor od firem Intel nebo AMD a předpřipravené Linuxové programy na něm nespustíte. Nebojte se, není to nic složitého, skoro všechno už máme připraveno. Takže si stáhneme zdrojáky gitu a to přímo ze stránek Linuxu (git je dítě tohoto systému). Pokud se podíváte na tuto webovou stránku, můžete zkontrolovat, zda-li v této chvíli již není novější verze a zkusit si stáhnout tu (otázkou ale je, jestli se v ní neobjeví něco nového, kvůli čemu by nešla zkompilovat) snadnou úpravou příkazu uvedeného níže. A nebo prostě stáhnete tu verzi, kterou jsem stáhl já, která se mi překompilovat podařila a funguje, je to jen na Vás.

cd /mnt/HD_a2
wget http://kernel.org/pub/software/scm/git/git-1.6.5.3.tar.bz2
tar xjf git-1.6.5.3.tar.bz2
rm git-1.6.5.3.tar.bz2
cd git-1.6.5.3/

Takže jsme stáhli a rozbalili zdrojové kódy gitu. Nyní musíme připravit kompilaci a to provedeme následujícím příkazem (pár minut to poběží):

./configure

Tak, teoreticky je vše připraveno, jenže kdybyste nyní spustili kompilaci, chvíli by to pracovalo, ale po nějaké době by to vypsalo chybu, konkrétně na kompilaci CC read-cache.o. Git není pro náš speciální systém od D-Linku připraven, musíme proto poeditovat soubor Makefile a něco do něj přidat, aby to proběhlo správně. Nyní nastává ta nejvíce hardcore část naší práce. Otevřete si soubor Makefile v textovém editoru vi tímto příkazem:

vi Makefile

Nyní se můžete v souboru pohybovat kurzorovými šipkami, to by ale bylo příliš pomalé k nalezení toho správného místa. Proto zmáčkněte klávesu / (lomítko, to v tomto editoru spouští vyhledávání) a zadejte maintaining a stiskněte Enter. Mělo by Vám to najít tento kus souboru:

# We choose to avoid "if .. else if .. else .. endif endif"
# because maintaining the nesting to match is a pain.  If
# we had "elif" things would have been much nicer...

ifeq ($(uname_S),Linux)
    NO_STRLCPY = YesPlease
    NO_MKSTEMPS = YesPlease
    THREADED_DELTA_SEARCH = YesPlease

Kurzorem se posuňte na ten prázdný řádek, stiskněte klávesu i (to spustí režim vkládání nových znaků) a připište tam řádek, který je zvýrazněn žlutě:

# We choose to avoid "if .. else if .. else .. endif endif"
# because maintaining the nesting to match is a pain.  If
# we had "elif" things would have been much nicer...

NO_NSEC = YesPlease

ifeq ($(uname_S),Linux)
    NO_STRLCPY = YesPlease
    NO_MKSTEMPS = YesPlease
    THREADED_DELTA_SEARCH = YesPlease

Až to budete mít, zmáčkněte klávesu Esc (ukončí režim vkládání znaků), pak zmáčkněte klávesu : (dvojtečka, režim příkazů), napište w a stiskněte Enter – tím se upravený soubor zapíše na disk. Pak znovu zmáčkněte klávesu : a tentokrát napište q a stiskněte Enter, tím se editor ukončí.

Tak, a už jsme připraveni spustit kompilaci, ale musíme ji spustit s dvěma parametry. Tím prvním řekneme, kam bude nakonec git nainstalován – už výše jsme si vysvětlili, že kvůli dostupnosti diskového místa ho nemůžeme umístit do tradičního adresáře, ale musíme zvolit jiný. No a druhým parametrem zajistíme linkování určitých souborů, bez kterých by kompilace opět selhala a to na příkazu LINK git-fast-import. Takže pokud spustíte kompilaci s následujícími parametry, bude to v pořádku a žádné chyby se nedočkáme:

make prefix=/ffp CFLAGS="-liconv"

Během kompilace to bude kvůli tomu druhému parametru vypisovat spoustu varování při kompilaci soborů, které knihovnu nepoužívají. Chybová hláška zní cc: -liconv: linker input file unused because linking not done. Nevšímejte si toho, je to v pořádku, nic není špatně.

Upozorním, že naše zařízení má procesor, který svým výkonem odpovídá přibližně Pentiu na 200MHz. To znamená, že kompilace nebude blesková, ale slušnou dobu potrvá. Připomnělo mi to dávné časy, kdy jsem si sám kompiloval jádro linux-68k na počítači Amiga 1200 s procesorem 68030 na 50MHz. Jo, to byly časy — než kompilace proběhla, vyšla nová verze softwaru. Konec vtípků, očekávejte, že git se bude kompilovat přibližně hodinu. Když vše proběhne OK a nedočkáte se žádné chybové hlášky, budete moci git nainstalovat do svého systému příkazem:

make prefix=/ffp CFLAGS="-liconv" install

Ten druhý parametr tam asi tentokrát už není zapotřebí, ale nic neuškodí tomu, když ho tam necháme. Soubory se nakopírují na správná místa a hurá! GIT je nainstalován! Můžete si ověřit, že ho tam máte, zadáním příkazu git --version

Nekončíme! Určitě si vzpomínáte, že jsem hodně nahoře uvedl, že teď máme NAS odemčený tak, že do něj může každý, bez znalosti jakéhokoliv hesla. To musíme změnit! Navíc protokol telnet není příliš bezpečný a tak ho vypneme a místo něho na NASu rozjedeme SSH. Což je dobré i pro git, protože právě protokol SSH tento verzovací systém používá jako výchozí pro přístup ke vzdáleným úložištím a to z bezpečnostních důvodů.

Takže nejprve si vymyslete nějaké heslo pro uživatele root, protože prázdné mu nenecháme. Až ho budete mít vymyšlené, spusťte následující příkazy a zedejte nové heslo:

pwconv
passwd

Dále nastavíme shell pro uživatele root, pokud byste na NASu ještě v budoucnu pracovali, na bash:

usermod -s /ffp/bin/bash root

Dále spustíme kontroly na hesla a skupiny:

pwck
grpck

Vyzkoušejte, že Vaše nové heslo funguje! Zadejte příkaz

login

a přihlašte se. Když se to podaří, zase se vraťte nazpět

exit

Pokud vše fungovalo, uložte heslo napevno do systému:

store-passwd.sh

Nastartujte SSH

cd /ffp/start
sh sshd.sh start

Nyní si spusťte ještě jednou Putty (vedle toho stávajícího) a zkuste se přihlásit, akorát již ponechejte Connection Type na SSH. Mělo by to fungovat, měli byste se do systému dostat zabezpečenou cestou. Pokud se to podařilo, tak úplně nakonec nastavíme, aby se při startu systému právě SSH spustilo a Telnet nikoliv

cd /ffp/start
chmod a-x telnetd.sh
chmod a+x sshd.sh

No a nyní na závěr je zapotřebí zrušit již běžící proces telnetu, aby tam nebyl a my případně mohli celý systém otevřít do internetu. Zkušení linuxáci to udělají příkazem kill, pro všechny ostatní bude stačit systém restartovat úplně stejným postupem, jaký jsme provedli již na začátku tohoto návodu.

Hurá! Git je nainstalovaný, dostupný přes SSH a vy můžete začít verzovat své zdrojáky. Zde se již více rozepisovat nebudu, protože možností je spousta, ale jednoduše musíte si git nainstalovat i na svůj pracovní počítač, zde již bude záležet, jestli používáte Windows, Linux nebo ještě nějaký jiný systém, a i tak jsou ještě různé možnosti, např. na Windows lze git spouštět z příkazového řádku, dále si můžete stáhnout TortoiseGit (integraci do souborového Průzkumníka), případně některá vývojová prostředí podporují Git buď přímo a nebo pomocí nějakého rozšíření (např. Eclipse). Ale o tom tento článeček být neměl, pokud se potřebujete s Gitem naučit pracovat, bude dobré, když si přečtete nějaký tutoriál a nebo knížku ProGit. My jsme si zde připravili funkční instalaci gitu na serveru (teda na NASu) tak, abychom na ni mohli přistupovat na dálku a díky tomu ji používat buď jako zálohu, nebo z více počítačů současně (desktop i notebook), případně s několika uživateli najednou – a nebo všechno toto dohromady! Přeji hodně štěstí v užívání!

A to nejlepší nakonec. Poté, co se mi podařilo git zkompilovat a rozběhnout, po hledání, proč některé kompilace končí chybou a jak to vyřešit, tak po tom všem jsem zjistil, že pro D-Link DNS-323 ještě existuje i balík aplikací nazvaný Optware a v něm najdete i git, již předkompilovaný, a to v poslední (pár dní staré) verzi. Tak teď je pouze na Vás, jestli se rozhodnete postupovat stejně jako já a git si sami zkompilujete, a nebo budete používat Optware.

Pro rozumné využití paměti větší než 2GB potřebují Windows XP v souboru boot.ini parametr /3GB. Nebudu Vás zdržovat dlouhým příběhem, jak jsem přicházel na to, že problém tkví právě zde, přejdu rovnou do finále: z nějakého důvodu tento parametr zároveň zapne parametr /BASEVIDEO, takže počítač má rozlišení 640×480 s 16 barvami a nelze to přepnout na cokoliv jiného. S takovým prostředím se samozřejmě dnes pracovat nedá.

Je to divné, nevím co je špatně. Můj předchozí notebook Lenovo ThinkPad T60 měl také tolik RAMky a vše fungovalo v pořádku, včetně parametru /3GB. Je pravda, že měl dedikovanou grafiku ATI, kdežto Pakárd má sdílenou Intel a třeba to je tou příčinou, ale nevím. Smutným výsledkem je, že mám v notebooku sice 4GB RAM, ale jejich využití je silně omezené. Bez toho parametru totiž mají všechny aplikace k dispozici dohromady pouze ty předchozí 2GB a pouze operační systém samotný se umí uklidit do toho odděleného patra. Nemohu tedy říci, že jsem si nepolepšil vůbec, stále jsem drobek paměti získal, ale už je to fakt jen drobek.

Začínám se pomalu těšit na přechod na x64 architekturu, kde by snad taková situace nemusela nastat. Ale musím počkat, až firma zavelí, protože smysl má jedině ten stav, kdy je na všech počítačích ve firmě nainstalována stejná verze softwaru. To ovšem bude znamenat upgrade 18 000 klientských počítačů a plně rozumím tomu, že tak brutální změnu bude vedení oddalovat tak dlouho, jak to jen bude možné.

Moje osobní pocity z notebooků HP (nejvyšší řada EliteBook) po půl roce používání jsou takové, že kdybych mohl sám volit, vrátil bych se k ThinkPadům okamžitě. Mám v plánu napsal článeček o svých zkušenostech s 2530p, snad brzy.

K nahrání gadgetu slouží odkaz vlevo dole — Odeslat položku. Objeví se Vám krásný formulář, kde musíte vyplnit název gadgetu, popis a další informace, no a pak tam nahrajete gadget a nebo uvedete odkaz na již existující webové umístění, kam jste ho nahráli. A již zde jsem začal tušit zradu: jednou z položek ve formuláři je jazyk gadgetu, no a čeština chybí. Můžete si všimnout zajímavého paradoxu: zatímco celý formulář na Vás mluví česky, mezi nabízenými jazyky ten náš rodný dialekt není.

Nezbylo nic jiného, než zkusit zvolit jiný jazyk. Tak jsem nechal angličtinu, vše poctivě vyplnil a odeslal. Netrvalo dlouho a dorazil mi z Microsoftu mail, že můj gadget není možné zobrazit, protože jazyk neodpovídá tomu, který jsem uvedl. A že tu mailovou schránku, z které mi mail posílají, nikdo nečte, tak ať se neobtěžuji odpovídat. Můžu jít tak akorát na lampárnu.

Nějakým způsobem se tam samozřejmě muselo dostat těch pár českých gadgetů, které tam straší. Když se ale pozorně podíváte, zjistíte, že se jedná o starší kousky s datem vydání nejpozději na jaře 2008. Novější kousky chybí. Škoda. Nejen pro můj gadget, ale obecně pro všechny potenciální české gadgety pro Windows Vista.

V práci používám Windows XP a na nich Google Desktop s jeho sidebarem. Původní gadget od Meteopressu je ovšem naprogramovaný pro postranní panel do Windows Vista a tudíž byl na mém firemním notebooku nepoužitelný. A tak jsem tehdy gadget rozbalil, prostudovat, a vytvořil gadget nový, tentokrát pro Google Desktop, který čerpá informace o počasí ze stejných dat a vypadá téměř identicky. Ale jak už to s programátory chodí, neudělal jsem přesnou kopii jedna ku jedné, ale kde jsem se domníval, že by něco šlo udělat trochu jinak a lépe, tak jsem gadget vylepšil (alespoň dle mého skromného názoru). Postupně jsem v gadgetu opravil pár chyb a tím by mohl celý příběh šťastně skončit.

Jenže doma máme pracoviště s desktop počítačem, u kterého také sedávám, a na tomto desktopu jsou Visty. No a jak už možná tušíte, napadlo mě předělat původní gadget Meteopressu pro Vistu tak, aby byl prakticky totožný s tím, který jsem vytvořil pro Google Desktop sidebar. Znova jsem si stáhl originální počin, prostudoval ho a protože každý programátor si myslí, že jen on umí programovat nejlépe, tak jsem naprogramoval úplně nový gadget pro Vistu. Na první pohled si můžete gadgety splést, proto bude možná dobré si říci, v čem se ty dva od sebe liší. Vy se pak rozhodnete, jestli Vám to stojí za to.

1. Původní gadget obsahuje malé tlačítko s nápisem Meteoradar. Pokud na toto tlačítko kliknete, vyjede Vám do boku nové okýnko, které se u gadgetů pro Vistu nazývá flyout, v terminologii Googlu pak detail. V tomto okýnku mohou být zobrazeny další informace, v případě našeho gadgetu pak obrázky z radaru. V čem je problém? To tlačítko zbytečně zabírá místo, které může být k dispozici například pro další řádek jiného gadgetu, ať jím už je RSS čtečka, zprávy z Twitteru nebo cokoliv jiného. V případě své předělávky jsem tedy tlačítko zrušil, vypustil a gadget zmenšil. To ale neznamená, že se k doplňujícímu okýnku nedostanete. Naopak! Tlačítko je tentokrát podstatně větší, akorát se zobrazí až teprve v okamžiku, kdy nad gadget najedete myší. Takže když ho nepotřebujete, tak tam nestraší a nezabírá zbytečné místo, ovšem když ho chcete zmáčknou, je podstatně větší a snáze se na něj trefuje myší.
2. V doplňujícím okénku je podstatně více informací než v původním gadgetu od Meteopressu. Tam se nacházel skutečně jen Meteoradar, v mé modifikaci ovšem máte předpověď počasí na tři dny, mapku České republiky se symboly počasí v různých místech, s teplotami a větrem, satelitní snímek oblačnosti a odkaz na nejnovější článek na Meteoblogu. Jedná se samozřejmě o velké množství informací, a tak aby detailní okénko nebylo obrovské, informace postupně cyklují ve smyčce.
3. No a to co již není tolik vidět, vzhledem k tomu, že celý gadget je napsán od začátku úplně znova, tak vnitřnosti fungují jiným způsobem. Nechci se pouštět do kritiky autora původní verze, protože se docela dost dobře může stát, že on bude svou realizaci považovat za lepší, než jakou jsem provedl já. Je ovšem pravda, že ta moje by se měla rozumněji chovat přinejmenším na pomalejších nebo méně stabilních připojeních (např. při přístupu na internet z notebooku přes GPRS v mobilním telefonu).

Svou vlastní verzi pro Vistu jsem naprogramoval již před půl rokem a celou dobu mi spokojeně vrněla na našem domácím desktopu. Teda na rovinu se přiznám, že tento týden jsem v gadgetu jednu chybku objevil (ovšem ta byla zanesená z původní varianty od Meteopressu, možná jste si všimli, že pro ikonku sluníčka „Skoro jasno“ se zobrazuje v textu nápis „Zataženo“, tak to je ona), breberku jsem pochopitelně opravil a při té příležitosti jsem doplnil právě některé optimalizace pro pomalejší resp. nestabilní připojení k internetu.

Svůj mod jsem otestoval i ve Windows 7 RC, kde zdárně funguje (pouze jsem si všiml toho, že se okolo gadgetu nezobrazuje poloprůhledný rámeček s kulatými rohy, který ovšem v grafice je, tak nevím, vypadá to, že RC verze nových Windows má možná nějaký problém s formátem PNG-24, ale třeba to bude v RTM verzi opravené).

Takže zde je moje modifikace k dispozici, můžete si ji stáhnout, můžete si ji dokonce do Visty (nebo Windows 7) nahrát společně s původním gadgetem Meteopress a vedle sebe je postavit, porovnat a vybrat si tu, která se Vám bude více líbit.