Do obchodů vtrhla pohybová ovládání pro konzoly Xbox 360 a PlayStation 3 a mnoho lidí tak dnes řeší více než dříve otázku, jakou konzoli si domů pořídit. Dříve to bylo jednoduché – pokud jste chtěli pohybové ovládání, pak bylo Wii jedinou možností. Dnes můžete vybírat ze tří různých systémů. Přesto se domnívám, že nejzajímavější je v tomto směru stále Wii a nabízím Vám šest důvodů, proč i letos zvolit právě konzoli od Nintenda.
1. Využití pohybového ovládání v hrách
Na první pohled člověka nejvíce uchvátí Kinect. Sleduje Vaše tělo, nepotřebujete žádný ovladač. Chvilkami máte pocit, jako byste se ocitli ve filmu Minority Report nebo v jiném sci-fi kousku. Brzy ale přijde vystřízlivění. Systém samozřejmě není schopen provádět analýzu Vašeho těla v reálném čase, tj. bez zpoždění. Nejvíce je to vidět na skákání — Vy jako hráč vyskočíte, dopadnete zpátky na zem a teprve potom se od země odrazí postavička na obrazovce, a provede svůj výskok. I ve všech ostatních snímáních pohybů tento časový posun mezi tím, jak provedete pohyb Vy a jak ho provede postava ve hře, je jasně znatelný a podstatně delší než u konkurenčních technologií (obou).
Tato prodleva, anglicky pojmenovaná lag, v této poměrně velké míře má bohužel jeden výsledek, který již dnes můžeme vidět. A tím jsou hry. Kinect je jediné ze tří pohybových zařízení, pro které jsou v nabídce pouze tzv. „casual“ a „party“ hry. Tedy kousky pro chvilkové pobavení, případně nějaké to radostné křepčení s přáteli. Ale žádné jiné využití v hrách zatím Kinect nemá a to je dosti málo.
PlayStation Move je na tom o poznání lépe. což je částečně dáno tím, že je to technologie velice podobná té, kterou používá Wii Motion Plus. Zpoždění mezi pohybem ovladače a odpovídajícím pohybem postavy na obrazovce je minimální a tak je Move podporován i v jiných typech her, než jenom hříčky pro občasné lehké pobavení. Podpora pohybového ovladače byla zpětně doplněna do her Heavy Rain nebo Resident Evil 5, zkraje příštího roku vyjdou další „hardcore“ hry, které budou ovladač podporovat, např. Little Big Planet 2 nebo Killzone 3. Na druhou stranu stále platí, že ke spočítání všech solidních her, které PlayStation Move podporují, si vystačíte s prsty na Vašich rukou nejspíše ještě do konce příštího roku.
Jako tři nejuznávanější herní značky firmy Nintendo se většinou uvádí Super Mario, Legend of Zelda a Metroid. Nintendo má samozřejmě podstatně více úspěšných značek, ale právě tyto tři výše uvedené se považují za základní stavební kameny (i když po pravdě vzhledem k prodejním úspěchům a finančním ziskům by na druhém místě hned za Super Mariem měl figurovat Pokémon).
Po dlouhých patnácti letech se nám vrací jeden z herních symbolů, ježek Sonic. Teda ve skutečnosti, jak vědí všichni hráči, her se Sonicem vychází spoustu, ale v posledních letech jsou velmi slabé. Po několika skvělých starých plošinovkách pro své vlastní konzoly začala SEGA do své hlavní značky míchat naprosté nesmysly, jako např. různá vznášedla, prvky z RPG her, artušovskou legendu, transformaci v ježkodlaka a tak dále. No, co vám budu říkat, všechno to bylo špatně. Naštěstí pánové dostali po patnácti letech rozum a letos se na nás řítí dvě nové hry s ježkem Sonicem, které se vracejí k původním úspěšným kořenům značky.
Před rokem a čtvrt jsem dohrál hru Super Mario Galaxy (tzv. jedničku, i když tehdy o dvojce ještě nikdo nevěděl) a byl jsem 
Takže logicky jste dospěli do stavu, kdy byste svému novému elektrickému miláčkovi pořídili pár dalších placatých koleček s herním obsahem. První, co člověka napadne, je skočit do auta, zajet do nejbližšího nákupního centra a tam navštívit JRC nebo Bontoland a něco si vybrat. Má to samozřejmě své pozitivum, novou hru máte okamžitě v rukách a můžete hrát. Má to ale i negativum, zaplatíte mnohem více.
Pokud máte doma caparty, kteří by chtěli hrát nějaké hry, určitě hledáte něco nenásilného, roztomilého, zároveň aby to nebylo úplně hloupé a tak dále. Nintendo je na toto publikum již tradičně orientováno svým Houbičkovým královstvím v čele s tlusťochem Máriem. Před dvěma roky ale 
