Super Mario Galaxy 2: Na zádech dinosaura vzhůru ke hvězdám

Category: Wii — 25. 8. 2010

Před rokem a čtvrt jsem dohrál hru Super Mario Galaxy (tzv. jedničku, i když tehdy o dvojce ještě nikdo nevěděl) a byl jsem naprosto unešen. Fantastická hra, která mě překvapila především svou variabilitou, sršela nápady, ve hře se neobjevil nudící stereotyp, obtížnost tak akorát. Kousek, kvůli kterému jsem dokonce i několik večerů ponocoval, přestože jsem spáč a rád chodím do hajan včas. Úžasný zážitek, který stojí za to a rozhodně tuto hru i dnes doporučuji všem majitelům Wiička jako nejspíš to nejlepší, co je na platformu k dispozici.

Pár měsíců poté byla na výstavě E3 ohlášeno pokračování, což bylo velkým překvapením pro všechny, jelikož trojrozměrné Máriovky byly zatím vydávány rychlostí jedna hra na jednu generaci konzolí. Tehdy se však jednalo pouze o oznámení a krátký trailer, hra byla skoro celý další rok ve vývoji. V půlce letošního června jsme se pak dočkali samotné hry. Protože jsem byl skutečně z první Galaxy nadšen, neváhal jsem ani chvilku a dvojku si předobjednal na britském e–shopu GameStation.co.uk, čímž mě jednak (včetně poštovného) vyšla o něco levněji než v naší zemi, druhak jsem ji dokonce obdržel o jeden den dřív než byl oficiální termín uvedení do prodeje a treťjak jsem za předobjednávku obdržel navíc pokladničku s ilustracemi podle této hry, která pak při vhodné příležitosti posloužila jako skvělý dárek pro mého staršího syna (aneb jak za minimum nákladů způsobit obrovskou radost).

Ale to všechno není vůbec důležité. Důležitá je jediná věc. Pokud jednička byla tak skvělá hra, museli se tvůrci překonat, aby dokázali vyrobit hru, které by mohla uspět. Pokračování v herním průmyslu často trpí tím, že přinesou pouze více téhož, jako předchozí díl. Aby si hra získala obdiv, museli by se tvůrci od jedničky odpoutat, dát si pozor, aby znova neopakovali nápady, které již jednou byly použity, a přinést novinky, které pokračování dodají novou čerstvou šťávu. A vše to zabalit do hávu, v kterém budou obě dvě hry k sobě pasovat jako nerozluční bratři Mario a Luigi. Nemožný úkol. No a víte co? Přesně tohle se Nintendu podařilo. Vítejte v dokonalé hře, vítejte v Super Mario Galaxy 2!

Příběh je opět tradiční. Želvák Bowser ještě furt nedostal svůj kousek koláče a tak znova unese princeznu Peach a začne budovat své mocné impérium. Mário se pak vydává princeznu zachránit. Čekali jste něco jiného? Kdepak, tento „příběh“ je prostě se značkou pevně spjat a můžeme pouze hledat, jaký drobný detail v některém rozhovoru nebo filmečku si tentokrát z příběhu dělá legraci. Ale Máriovky nejsou o hlubokém příběhu, to si jděte hrát RPG nebo adventury. Máriovky jsou o plošinkách, skákání, prozkoumávání a o úrovních, které lze typicky zahrát za 5−10 minut času.

Hra obsahuje drtivou většinu předmětů, které se vyskytovaly v jedničce. Ale úžasné na tom je, že všechny jsou používány jiným způsobem, než minule. Nenarazíte na úroveň, u níž byste si řekli: „Jasně, takto se to hrálo minule.“ Například v jedničce se mi velice líbila přeměna Mária na včelu a také zde ji najdete. Na rozdíl od prvního dílu ale tentokrát včelka poletuje výhradně v 2D úrovních, kdežto v prvním díle se vyskytovala čistě v 3D prostředích. Opakují se samozřejmě i další vylepšení, ať již pružina, ledový Mário a duchařský Mário, ale vždy s novým použitím.
(Celý příspěvek…)

Jak na tiché chlazení pro GeForce GTX 460

Category: Počítače — 20. 7. 2010

Tak jsem se (sám sebe) po letech přesvědčil pro upgrade grafické karty. Je teda pravda, že nejprve jsem si říkal, že to vůbec nemá smysl. Totiž když vyšly první články o nové GeForce GTX 460 a já si všiml, že potřebuje 2 napájecí PCI-E konektory a pod zátěží si umí říci až o 160W, připadlo mi to jako nesmysl. Nechci, aby se mi zvyšovaly účty za elektriku a moje stávající karta měla maximum na 110W. Jenže pak se mi to rozleželo v hlavě, výkon vyšší o více jak polovinu je pěkný, no a hlavně jsem si všiml, že v idle neboli ve 2D režimu (tedy když grafika skoro nic nedělá, protože se žádné hry nehrají) má nová karta naopak podstatně menší odběr, než to co jsem měl, méně než poloviční. A přiznejme si, že to je ten stav, ve kterém je grafika po drtivou většinu doby.

Tak jsem se nakonec rozhoupal, mrknul po e-shopech a nakonec využil toho, že Alza otevřela novou pobočku v Olomouci a skladem měla tuto kartu od firmy Gainward. Zvolil jsem „zlatou střední cestu“, tedy vyšší verzi s 1GB RAM, ale nikoliv tu brutálně přetaktovanou.

Gainward GTX 460 1024MB Golden Sample

Gainward GTX 460 1024MB Golden Sample — reklamní fotka od výrobce

Kartu jsem přinesl domů, zapojil do PC a zhrozil se. Jakmile se totiž jen lehce zvýšil výkon, tak se přidaly otáčky větráku na chladiči a z počítače začaly vycházet nehezké zvuky! Vzpomněl jsem si, že podobné (možná ještě horší) zvuky původně vydávala i moje předchozí karta, jenže tam jsem to vyřešil výměnou chladiče. A tak došlo k rychlému rozhodnutí, že něco podobného musím udělat i s Gainwardem.
(Celý příspěvek…)

Pikmin 2: z rozkvetlé louky do temné hloubi jeskyní

Category: Wii — 13. 4. 2010

Když jsem vloni v červenci psal recenzi na hru Pikmin (první Pikminy, jedničku), ve stejný okamžik jsem začal hrát pokračování této strategie s číslovkou dvě. Netušil jsem ale, že vítězný prapor budu moci vztyčit až po devíti měsících. Teda ne, že by to byla až tak dlouhá hra, jen holt otec dvou dětí tolik času a energie k hraní už nemá (hraji spíše výjimečně) a navíc jsem si už v jeden okamžik potřeboval od Pikminů oddechnout. Ale popořadě. A protože budu navazovat na předchozí díl, tak si raději nejprve přečtěte povídání o něm, protože ne vše budu znova vysvětlovat.

Pikmin 2 začíná přesně tam, kde jednička skončila. Teda pokud jste ji úspěšně dokončili a Olimar odletěl z Pikminí planety opravenou raketou domů. Však také spuštění nové hry krátce zrekapituluje, co se odehrálo v jedničce. Náš hrdinný astronaut potom tedy přistane na své domovské planetě a čeká ho strašné zjištění: zatímco on se věnoval opravě lodi, jeho zaměstnavatel se dostal do finančních problémů. Velkých problémů. A právě prodává veškerý majetek společnosti, aby zaplatil dluh… a šup, už je zabaven a prodán Delfín, vesmírná loď, ta vesmírná loď, kvůli níž podstoupil obrovská rizika a podařilo se mu ji opravit.

Olimar z toho dostal takový šok, až upustil suvenýr, který si přivezl ze svého dobrodružství (vršek od sodovky). Jak se ukáže, tak tento zvláštní předmět je ale považován za velmi cenný poklad a když se šéf firmy dozví, že na pikminí planetě je takových pokladů daleko víc, přidá Olimarovi parťáka Louieho, posadí je do staré rezavé dvoumístné rakety a pošle nazpět s nadějí, že finanční situaci firmy lze zachránit. Tolik úvodní minipříběh a už nastává samotné hraní, kvůli kterému jste si hru koupili.

Tak jak to v takových případech bývá, jste opět na samém začátku, kde je Vám vysvětlováno úplně všechno ve hře, aby si mohli zahrát i lidé, kteří předchozí díl ani neviděli. Pochopitelně texty jsou trochu jiné, aby to nevypadalo úplně hloupě, takže místo „Toto jsou modří Pikmini a zdá se, že se neutopí ve vodě“ budete číst „A zde máme modré Pikminy, o nichž Olimar ze své první cesty podal hlášení, že jim nevadí voda.“ Nicméně v principu musíte tutoriál absolvovat prakticky celý a i když se Nintendo snažilo, aby se v něm vyskytovaly nové nápady (takže místo odtlačení papírové krabice musíte vyfouknout papírovou tašku naplněnou vzduchem), přesto by hráč se zkušeností z prvního dílu raději okamžitě přešel na plnohodnotnou akci. Naštěstí to netrvá dlouho a již po chvilce narazíte na první novinky, které se ve hře nacházejí.

Samozřejmě bylo by chybou udělat dvojku pouhou kopií prvního dílu s novými úrovněmi. A tak nás čekají věci ještě nepoznané. Poměrně brzy nejdete otvor do země a když do něj s pár Pikminy hopnete, objevíte jeskyni. Takže kromě čtyř světů tak jako v jedničce budete navíc prozkoumávat v každém světě ještě několik jeskyní, každá jeskyně má několik pater a v nich jsou ukryté další poklady, které stráží různé příšery. Pokud začínáte tušit, že rozměr celé hry bude poněkud větší než u jedničky, ubírají se Vaše myšlenky správným směrem. Jen pro stručné porovnání, jestliže v prvním díle sbíráte 30 dílů rakety, pak ve dvojce Vás čeká pokladů 201 a málokterý získáte zadarmo bez boje.

(Celý příspěvek…)

Windows Phone 7: sebevražda v přímém přenosu

Category: Mobilní telefony — 17. 3. 2010

Před několika lety jsem používal mobil s operačním systémem od Microsoftu, Qtec 8310. Takže mám s Windows Mobile svou krátkou (přibližně dvouletou) zkušenost a jen čistě ze zájmu sleduji další vývoj, i když dnes v kapse nosím již své třetí BlackBerry. Postupné odhalování „novinek“ v nové verzi Windows Phone 7 mě ovšem neustále překvapuje…

  • žádná zpětná kompatibilita, současné aplikace (a že jich je) nelze použít
  • žádný multitasking (jen push notifikace)
  • systém nebude podporovat paměťové karty, žádné
  • aplikace lze do mobilu dostat jen z oficiálního portálu
  • systém nebude podporovat funkci copy & paste

Ne, že by na trhu nebyl jiný mobil, který by prakticky do puntíku splňoval tato omezení a přitom byl komerčně úspěšný. Jenže přišel do úplně jiného prostředí a podařilo se mu marketingově to, čemu se říká Blue Ocean Strategy. Telefon byl zajímavý a na trhu nebyl v té době žádný, o kterém bychom mohli říci, že je podobný. A také se shodneme, bez ohledu na to, co si o těchto firmách myslíte Vy nebo já, že obecně je prestiž značky Apple vnímána výše než u značky Microsoft, přirovnal bych to asi tak k poměru jako Audi a Volkswagen (také mají 70% komponent úplně stejných, ale renomé čtyř spojených kruhů je někde úplně jinde než renomé zakroužkovaného W).

Microsoft ale dnes provádí navíc ještě něco úplně nepochopitelného. Svými rozhodnutími hází přes palubu své současné zákazníky a snaží se mířit do úplně jiného zákaznického segmentu. Snaží se přetáhnout zákazníky od konkurence a to i za tu cenu, že obětuje své stávající zákazníky.

Nynější uživatel mobilu s Windows Mobile bude postaven před bod, kterému říkáme „switch“, výměna celé platformy. Nový systém od Microsoftu je natolik nový, že se nejedná o upgrade toho předchozího, s tím sdílí jen kousek svého názvu, nic víc. Switch ho tedy čeká i v případě, kdy by chtěl zůstat u stejného výrobce. Bude-li ovšem donucen provést switch v každém případě, pak mnohem více zváží přechod na úplně jinou značku.

Stručná předpověď, co se stane s lidmi, kteří nyní mobily s operačním systémem od Microsoftu používají:

  • geekové přejdou na Android, je od Googlu, je to tak trochu Linux.
  • super-geekové přejdou na Nokii 900, protože se potřebují ke svému mobilu připojovat přes telnet.
  • zbývající business, který dnes používá platformu Windows Mobile, z většiny přejde k RIM BlackBerry
  • běžní uživatelé přejdou na iPhone

Nové uživatele si pak Windows Phone 7 nezíská. Žádné. Můžete si cokoliv povídat o ergonomii velkých jednobarevných čtverců v asymetrickém bloku, ale když je porovnáte s relativně sexy prostředím ostatních mobilů (ať již iPhone, Nokia nebo kdokoliv jiný), na pohled je to nové prostředí od Microsoftu nejošklivější ze všech. A vizuální dojem je jedním z hlavních prodejních faktorů. Mimochodem málokdo bude chtít vypadat jako looser s ošklivým telefonem.

Microsoftu klesl podíl mezi telefony za poslední rok z 12% na 8%. To, že Windows Mobile chtěly zásadní proměnu, bylo jasné. Ten systém se za posledních 5 let prakticky nepohnul z místa. Ale směr, kterým se výrobce vydal, je nesmyslný. Z technického hlediska je možná správný, ale z business pohledu je nepochopitelný. Pro Microsoft by bylo čestnější (a také levnější), kdyby raději prohlásil: „Pánové, v businessu mobilních telefonů jsme neuspěli, raději to balíme.“

Jak na české formátování čísel ve WordPressu

Category: WordPress — 26. 2. 2010

WordPress je výborný publikační systém, a to nemám na mysli jen systém samotný, ale i češtinu, která je pro WordPress k dispozici. Bohužel zde máme jednu maličkost, která k dokonalosti chybí. A tou je formátování čísel, které i při použití češtiny odpovídá anglickým konvencím, tedy desetinná místa odděluje tečka a tisíce odděluje čárka. V češtině to ale má být jinak, desetinným oddělovačem má být čárka, kdežto oddělovačem tisíců má být mezera. (pro hnidopichy, moc dobře vím, že oddělovačem tisíců by neměla být normální, ale tenká mezera, to se ovšem na webu realizuje ještě hůře než normální mezera)

Ono se to snadno napíše, krásná teorie, pokud si ale myslíte, že jen tak vlezete do zdrojáků češtiny pro WordPress a položky si opravíte, okamžitě se vystavíte problému. Totiž webové stránky (stejně jako drtivá většina aplikací pracujících s textem) odstavce zalamují do jednotlivých řádků podle mezer. Což je v pořádku právě do té doby, než Vám mezery začnou oddělovat tisíce v číslech. Protože řádek uprostřed čísla zalomit nechcete. Číslo potřebujete držet pohromadě. Řešení se nazývá tvrdá mezera a tím se řítíme do největších hlubin trapné chyby, se kterou se musíme poprat. (doplnění informace o tenké mezeře z předchozího odstavce: tenká mezera reperezentovaná entitou   je totiž v HTML zlomitelná přes řádek, tak proto ji nemůžeme použít pro formátování čísel)

Ne, chyba se nenachází v češtině pro WordPress. Nenachází se ani ve WordPressu samotném. Je skryta ještě níže, přímo v samotném PHP. Totiž, WordPress naprosto správně pro formátování čísel používá nativní funkci PHP, která se jmenuje number_format(). Potíž je v tom, že tato funkce neumí pracovat s tvrdými mezerami, a to ani s řetězcem   ani s pevnou mezerou zapsanou jako ASCII znak o hodnotě 160. Pokud ji předhodíte, že má použít pro oddělení tisíců tvrdou mezeru, ve výsledku místo ní dostanete čtvereček. To je naprosto nepoužitelné.

A naprosto trapné na celé situaci je, že problém s touto funkcí je reportovaný do PHP již mnoho let (viz velmi dlouhý log u popisu této funkce), netrápí jenom Čechy, ale i mnohé početnější národy používající stejné formátování, jmenujem třeba Francii nebo Rusko. A nikdo s tím nic nedělá.

Rozhodl jsem se, že se se situací nesmířím. Na svém webu chci mít čísla naformátovaná správně česky. Asi bych uměl najít zmíněnou funkci ve zdrojácích PHP a zkompilovat si vlastní modifikaci, bohužel PHP u svého web-hostera nevyměním, takže situaci musím vyřešit o úroveň výše, ve WordPressu. Nejedná se však o situaci, kterou by šlo vyřešit plug-inem, ale musel jsem sáhnout napřímo do střev samotného WordPressu. To ve výsledku znamená, že s každým upgradem WordPressu, byť tím nejmenším, to musím udělat znova.

Vlevo u seznamu souborů ke stažení vidíte, že to vše funguje správně. Velikost souborů má desetinnou část oddělenou čárkou a u počtu stažení je vždy oddělovačem tisíců nedělitelná mezera, takže se nestane, že by se číslo rozdělilo na více řádků. Tak to má být.

Pokud chcete, aby i na Vašem webu byla čísla správně česky naformátována, můžete si stáhnout následující archiv. V něm najdete tři soubory, které nahrajte (do příslušných adresářů) Vaší instalace WordPressu přes ty původní. Pozor: soubory v tomto archivu jsou v této chvíli pro WordPress verze 2.9.2 a pokud máte jinou verzi WordPressu, tak to nedělejte, WordPress by mohl přestat fungovat. Modifikace je určena jen pro verzi 2.9.2, pro žádnou jinou.

  České formátování čísel pro WordPress (280,1 kB, 247 stažení)

Dobrá zpráva na závěr: tento problém jsem již před časem nahlásil vývojovému týmu WordPressu a lze předpokládat, že nějakým způsobem se s ní popasují a v budoucnu bude možné, aby oficiální čeština měla korektní formátování čísel tak, jak má být. Zatím se řeší, jakým způsobem toto zařídit, jestli tak, jak jsem to udělal já, nebo nějakým filtrem, ale to je méně podstatné; nyní je milestone nastavený na verzi 3.0, tzn. vývojový tým by to chtěl mít v této verzi již vyřešené (ale na druhé straně si můžete v logu všimnout, že už se oprava plánovala pro verzi 2.9 a pak se to zrušilo). Tak držme palce, že řešení popsané a nabídnuté ke stažení v tomto článku je pouze dočasným workaroundem.

Optický trackpad funguje, ale jinak BlackBerry 8520 působí lacině

Category: Mobilní telefony — 4. 2. 2010

Začátkem prosince mi začalo zlobit mé BlackBerry 8310. Potvora vydržela přesně dva roky plus mínus pár dnů. Těsně před Vánocemi jsem ho zkusil přeformátovat, ale už se nedal znovu aktivovat (přihlásit k centrálnímu serveru pro synchronizaci mailů, kalendáře, kontaktů atd.). Svátky jsem tedy prožil bez e-mailů v telefonu (jaká hrůza ;-) ), nicméně z kraje ledna jsem musel pořídit novou bobuli.

Tou dobou měla být u O2 v prodeji již BlackBerry 8520, o kterém jsem se zmiňoval v teoretické úvaze, jak to bude s optickým trackballem. Jenže realita byla jiná, telefon ve skutečnosti ještě skladem nebyl. Já ale potřeboval svou situaci vyřešit a tak jsem se rozhodl pro BlackBerry 8900, které se tou dobou doprodávalo a mělo být nahrazeno právě osmdesátpětadvacítkou. Poslední model s kuličkou.

Nyní se mi již do ruky nové BlackBerry 8520 dostalo, tři kousky ve firmě máme. Nejprve tedy o optickém trackballu (tzv. trackpadu): musím říct, všechna úcta, funguje to pěkně. Stručný popis pro všechny, nejen pro ty, kteří už mají nějaké BlackBerry, ale i pro jiné mobilisty: každý mobil má dnes nějaké směrové ovládání, typicky čtyři kurzorové klávesy (nahoru, dolů, doprava, doleva), někdy ještě navíc s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. BB 8520 má místo toho jedno jediné tlačítko, nijak velké, které zastoupí všech pět ovládacích tlačítek najednou. Když ho zmáčknete, tak má samozřejmě funkci toho potvrzení. Pokud ale na něj přiložíte prst a posunete ho některým směrem, telefon to zpracuje jako stisk směrové klávesy. Posunete palec nahoru, jako byste stiskli klávesu nahoru. Je to podobné touchpadu na noteboocích, tak jak se ovládá šipka myši. Je to citlivé a moc příjemné.

Vlevo BlackBerry 8520, vpravo BlackBerry 8900

Mimo to je ale BlackBerry 8520 bohužel zklamáním. Je pravda, že cena telefonu oproti modelu 8900 klesla přibližně na dvě třetiny, ono je ale i skutečně vidět, že se šetřilo. Nejen, že telefon s nižším modelovým číslem je čistě černý (kdežto vyšší model s kombinací černé a stříbrné působí elegatněji), to by byl jen designový prvek. Ale k novému bezkuličkovému stroji nedostanete pouzdro. Nejen, že jakýkoliv mobil bez pouzdra trpí, ale tradičně BlackBerry si umí poznat, když ho do originálního pouzdra vložíte a v pouzdře se pak může chovat jinak (např. v pouzdře zvoní, kdežto vytažené pouze vibruje). A ani tohle ten nový stroj neumí, protože mu chybí senzory, takže i když máte starší pouzdro po svém předchozím přístroji (protože velikost modelů 8310, 8520 i 8900 je stejná), tak tahle funkcionalita bude chybět. Také dodávaná nabíječka má pouze Euro koncovku, kdežto všechny předchozí modely měly také koncovku pro Anglii a USA. Prostě se šetřilo všude, kde to jen trochu šlo.

(Celý příspěvek…)

Legenda o přesýpačkách aneb mé první setkání s princeznou Zeldou

Category: Nintendo DS — 3. 2. 2010

Přede dvěma roky jsem ještě ani netušil, že nějaká Zelda existuje. Pak jsme domů pořídili nejprve DS a potom Wii a já se samozřejmě zajímal o to, které hry na tyto stroje stojí za to. A tak jsem prostě musel narazit na takové značky, jako je Zelda nebo Metroid. Nesáhl jsem po nich hned, nejprve jsem si projel několik her s Máriem a protože mám rád strategie, tak taky Pikminy, ale jednou na ně muselo dojít a jako první princezna na holení byla vybrána hra Legend of Zelda: Phantom Hourglass pro přenosné Nintendo DS. Teď už je celá hra dohrána a já usínám s pocitem prožití úžasné pohádky, na kterou velmi brzy navážu pokračováním, jež už je připravené v poličce.

Hry v této sérii se označují jako adventure, tedy dobrodružství. Protože se ale k tomuto označení hlásí jen velmi málo her, řekněme, že nejblíže to má k RPG. S těmi rozdíly, že v naší hře nemáme skupinu bojovníků s rozličnými povoláními, ale jediného hrdinu, ten se nijak nevyvíjí a celou hru má pořád stejné schopnosti (i když je pravda, že postupně nachází předměty, s jejichž použitím dokáže nové kousky, ale bez nich je pořád stejný) a bojový systém je velmi jednoduchý, skládá se z tří různých útoků mečem a to je vše. Nicméně u této hry platí známé pravidlo, že v jednoduchosti je síla. Není zapotřebí vytvářet komplikovanou hru, aby byla zábavná, mnohdy méně bývá více, a Zelda to podtrhuje.

Hra totiž nestaví na vybíjení nepřátel, i když i těch zde máme požehnaně včetně několika bosů. Nosnou částí hry je ovšem prozkoumávání světů, získávání indicií a řešení různých logických hříček. Případně jsou obě herní složky promíchané, takže bez zabití příšery hlavolam nerozluštíte či naopak. Koncept hry se nezměnil za více jak 20 let, kdy vznikla první hra v sérii, ale proč měnit něco, co funguje. Link, to je ten hlavní hrdina ve hře, se vždy musí dopravit k dalšímu bludišti (dungeonu), v této konkrétní hře lodí po moři k jednotlivým ostrovům, což nemusí být úplně jednoduché, již zde musí většinou vymyslet způsob, jak se tam dostat, a po cestě se vypořádat s několika nepřáteli. Poté musí projít část bludiště (pobíjením příšer a řešením hádanek), pak najde nový předmět, v druhé části bludiště se postupně naučí tento předmět používat (několika různými způsoby) a nakonec je zde bos, jehož lze porazit jedině s využitím toho nového předmětu a navíc, jak se na správného bose sluší, není to úplně obyčejný boj, musíte vymyslet, jak na něj. Pak následuje druhé bludiště, třetí a tak dále, až dojdete k souboji s hlavním zloduchem celé hry a je konec.

A kromě toho je zde několik miniher (nebo tzv. vedlejších úkolů), které sice nejsou povinné, ale často Vám jejich absolvování pomůže v hlavním příběhu. Typicky se v hrách o princezně Zeldě nachází rybaření a ani v tomto kousku nechybí. Dále můžeme ze dna moře lovit různé poklady, střílet z lodního kanónu do terčů nebo třeba se valit jako goronský chlapec a sbírat rupie, což jsou zdejší peníze.
(Celý příspěvek…)

Nová verze gadgetu MeteopressMod (pro notebooky Dell?)

Category: Počítače — 2. 2. 2010

Přišel mi mail od kamaráda, kde psal, že viděl můj gadget MeteopressMod, že se mu líbí, a že mi prý dává jedinečnou příležitost odladit ho na Windows 7 x64, na kterých prý nefunguje. Pořídil si totiž nový notebook právě s tímto operačním systémem. Zarazil jsem se, protože jsem kdysi gadget testoval na Release Candidate verzi Windows 7, a vše fungovalo OK. Tak jsem si z Technetu stáhnul instalační image pro ostré Windows 7 x64, nainstaloval to do virtuálního stroje, spustil v nich svůj gadget a vše fungovalo bez jediného zaškobrtnutí.

Kamarád ale bydlí jen asi 200 metrů ode mě a navíc jsme měli další důvody se potkat, tak jsem se k němu stavil a skutečnost byla taková, jakou zmiňoval. Gadget byl slepý, informace o počasí se nezobrazovaly, seznam měst zůstal prázdný. Takto to samozřejmě používat nešlo.

Tak jsem chvilku googlil a hledal a nakonec jsem něco našel. V OEM instalaci Windows 7 od firmy Dell (ta totiž vyrobila zmíněný notebook) chyběla jedna ActiveX komponenta, kterou gadget používá. Přitom výchozí instalace Windows 7 od Microsoftu tuto komponentu obsahuje. Fakt divné.

Naštěstí ve Windows je další komponenta se stejnou funkčností, pouze s jiným jménem. Takže jsem gadget opravil a ten, pokud jednu komponentu nenajde, tak zkusí druhou. A vše nyní funguje i na notebooku mého kamaráda tak, jak má.

Takže je zde nová verze mého gadgetu. Z uživatelského pohledu neumí nic nového a pokud Vám předchozí verze v pořádku funguje, tak vlastně ani není důvod upgradovat na novou. Ale pokud by gadget byl i u Vás slepý, tak můžete zkusit tuhle verzi. Pochopitelně nyní jde z mých stránek stáhnou již pouze nová verze, která umí použít obě dvě komponenty, takže není důvod ponechávat starou. A nic jiného se v gadgetu nezměnilo (teda ještě kromě čísla verze).

  Počasí MeteopressMod (395,3 kB, 1 073 stažení)

Ikony bez ikon. Instalaci legálně koupeného InDesignu nelze používat

Category: Počítače — 8. 1. 2010

Kolegovi z práce jsem instaloval soukromý počítač. Rozhodl se zlegalizovat si software, za což má pochvalu. Dělal jsem instalaci z čisté vody, vše fungovalo perfektně, akorát InDesign měl místo ikonek v toolboxech prázdné čtverečky. Když jste na čtvereček kliknuli, tak se spustila správná funkce, vše šlapalo, jen orientace v tom, která ikona spouští kterou funkci byla trošku obtížnější.

Řešení bylo jednoduché, z webu Adobe jsem stáhl nejnovější patch s visačkou 6.0.4, nahodil ho tam a už je vše jak má být. Ale ten screenshot mi přišel zajímavý, tak ho sem dávám. Ovládat grafický program pomocí slepých ikonek musí být zvláštní challenge. (Všechny ostatní programy od Adobe byly v pořádku, pouze InDesign měl tuto zvláštní chybu).

InDesign se slepými ikonami

Pokud Vám Ježíšek nadělil konzoli, zvažte anglické výprodeje

Category: Wii — 6. 1. 2010

Nebudu psát obecný článek o tom, že videohry jsou v našich končinách dražší než na západ od Aše a za tyto ceny by je kupoval jen hlupák. Jedná se o již obecně známý fakt, o kterém dokonce píší i velká média, jako třeba iDnes. Nicméně právě nyní je doba povánoční a možná jste právě Vy našli doma pod stromečkem Wiičko nebo jinou herní konzoli. Ale pouze s jednou nebo dvěma hrami, které jste už dohráli až do konce a nyní se ptáte, co dál…

Zastávám názor, že za software se má platit. Je v tom i kus stavovské cti, sám jsem ajťák, programováním jsem se ještě před pár lety živil, občas si něco spíchnu i dnes. V půlce devadesátých let jsem měl rozdělaný engine pro platformovku na AGA čipsetu (nikdy nedokončeno). A tak vím, kolik práce takové programování dá. A kromě toho, kdo nechce platit, proto toho je k dispozici spousta freewaru, operačními systémy počínaje, seriozními aplikacemi pokračuje a hrami konče, takže výmluva, že člověk na software nemá peníze, nefunguje. Proto v tomto článku nebude ani zmínka o získání hry jinak než legálně.

VýprodejTakže logicky jste dospěli do stavu, kdy byste svému novému elektrickému miláčkovi pořídili pár dalších placatých koleček s herním obsahem. První, co člověka napadne, je skočit do auta, zajet do nejbližšího nákupního centra a tam navštívit JRC nebo Bontoland a něco si vybrat. Má to samozřejmě své pozitivum, novou hru máte okamžitě v rukách a můžete hrát. Má to ale i negativum, zaplatíte mnohem více.

Naštěstí se právě nyní nacházíme v období výprodejů. Ty už překvapivě dorazili i k nám a některé zboží lze skutečně sehnat se zajímavou slevou. Her se to bohužel moc netýká. Tedy abych pravdu řekl, i u nás jste lákání na výprodeje her, ale pokud se podíváte dobře, nejedná se o žádnou speciální akci, protože jde vesměs o alespoň rok staré hry, které by zlevnit musely tak jako tak. No a když už nějaký obchod skutečně zajímavou slevu výjimečně udělá, pak je to na hru, které na Wiičko není.

Naštěstí žijeme v době internetu a jsme součástí Evropské Unie, takže nakupovat z Anglie je prakticky stejné, jako nakupovat v rámci naší malé země. Bohužel je to až příliš podobné, protože dodací doba bývá obdobná (3-4 dny) a poštovné z Anglie bývá nižší než v rámci ČR (typicky 3 libry, takže do 90 Kč). A ceny her samotných výrazně nižší. Je to smutné, ale je to tak. Člověk nevidí jediný rozumný důvod, proč by dal vydělat českým prodejcům.

(Celý příspěvek…)

Older Posts »

Credits

Běží na systému WordPress 3.0.1 Vytvořeno s editorem UltraEdit