oEmbed HTML5 audio — nový plugin pro WordPress

Category: WordPress — 5. 10. 2011

Dělal jsem pro svůj jiný webový projekt článek a týkal se hudby, konkrétně skladeb, které vydal jistý server. Pochopitelně mě napadlo, že by bylo hezké, kdyby si čtenáři mohli ty audio soubory poslechnout rovnou v článku. A nejlepší by bylo, kdyby to bylo udělané pomocí nového standardu HTML5 audio.

Hned mě napadlo, že to je ideální možnost využití technologie oEmbed, kterou používá redakční systém WordPress. Jenže ouha, nenašel jsem nic, co by se mi líbilo. Nezbylo tedy než napsat své vlastní řešení.

Výsledkem je tedy plugin, který umožní extrémně jednoduše vkládat do příspěvků ve WordPressu audio soubory tak, že si je čtenáři mohou přímo z webu pustit a poslechnout. Jednoduché znamená, že do článku vložíte webovou adresu na audio soubor jako samostatný odstavec a o záměnu na audio přehrávač se již automaticky postará WordPress. Tento princip samozřejmě není moje zásluha, to je obecná vlastnost technologie oEmbed, kterou jsem použil, já to jen rozšířil o podporu audia.

Zadejte adresu ukazující na MP3 soubor jako samostatný odstavec

Možná Vás napadlo, že když jsem výše zmínil použití HTML5 pro audio přehrávač, jak na tom asi budou uživatelé se staršími přehrávači. Pochopitelně mě taková otázka také napadla a nehodil jsem je přes palubu. Plugin poskytuje také záložní řešení ve formě MP3 přehrávače napsaného ve Flashi (ten pochází od Googlu). Tento záložní přehrávač je použit nejen v případě, že webový prohlížeč je starší a nepodporuje HTML5, ale i v případech, kdy moderní prohlížeč z nějakého důvodu nepodporuje formát MP3 (to se týká Firefoxu a Opery). Bohužel záložní přehrávač umí pouze formát MP3 a tak nefunguje na formáty OGG nebo WAV.

A v prohlížeči se namísto adresy zobrazí audio přehrávač

Pokud by se Vám tedy také hodilo jednoduché vkládání audio přehrávače do vašich stránek postavených na WordPressu, zkuste můj plugin. Uvidíte, budete spokojeni.

  oEmbed HTML5 audio - plugin pro WordPress (58,3 KiB, 3 476 stažení)

Nová verze gadgetu MeteopressMod pro Win7/Vistu

Category: Počítače — 26. 9. 2011

Zjistil jsem, že v mém gadgetu MeteopressMod pro Windows Vista nebo Windows 7 se přestala načítat poředpověď pro následující tři dny po rozkliknutí na detail. Po chvilce pátrání jsem našel chybu, odstranil a je to. Takže pokud daný gadget používáte nebo o něj máte zájem, stáhněte si novou verzi.

  Počasí MeteopressMod (397,8 KiB, 3 017 stažení)

Šest důvodů proč koupit Wii (a ne Microsoft Kinect nebo Sony Move)

Category: Wii — 10. 12. 2010

Do obchodů vtrhla pohybová ovládání pro konzoly Xbox 360 a PlayStation 3 a mnoho lidí tak dnes řeší více než dříve otázku, jakou konzoli si domů pořídit. Dříve to bylo jednoduché – pokud jste chtěli pohybové ovládání, pak bylo Wii jedinou možností. Dnes můžete vybírat ze tří různých systémů. Přesto se domnívám, že nejzajímavější je v tomto směru stále Wii a nabízím Vám šest důvodů, proč i letos zvolit právě konzoli od Nintenda.

1. Využití pohybového ovládání v hrách

Na první pohled člověka nejvíce uchvátí Kinect. Sleduje Vaše tělo, nepotřebujete žádný ovladač. Chvilkami máte pocit, jako byste se ocitli ve filmu Minority Report nebo v jiném sci-fi kousku. Brzy ale přijde vystřízlivění. Systém samozřejmě není schopen provádět analýzu Vašeho těla v reálném čase, tj. bez zpoždění. Nejvíce je to vidět na skákání — Vy jako hráč vyskočíte, dopadnete zpátky na zem a teprve potom se od země odrazí postavička na obrazovce, a provede svůj výskok. I ve všech ostatních snímáních pohybů tento časový posun mezi tím, jak provedete pohyb Vy a jak ho provede postava ve hře, je jasně znatelný a podstatně delší než u konkurenčních technologií (obou).

Tato prodleva, anglicky pojmenovaná lag, v této poměrně velké míře má bohužel jeden výsledek, který již dnes můžeme vidět. A tím jsou hry. Kinect je jediné ze tří pohybových zařízení, pro které jsou v nabídce pouze tzv. „casual“ a „party“ hry. Tedy kousky pro chvilkové pobavení, případně nějaké to radostné křepčení s přáteli. Ale žádné jiné využití v hrách zatím Kinect nemá a to je dosti málo.

PlayStation Move je na tom o poznání lépe. což je částečně dáno tím, že je to technologie velice podobná té, kterou používá Wii Motion Plus. Zpoždění mezi pohybem ovladače a odpovídajícím pohybem postavy na obrazovce je minimální a tak je Move podporován i v jiných typech her, než jenom hříčky pro občasné lehké pobavení. Podpora pohybového ovladače byla zpětně doplněna do her Heavy Rain nebo Resident Evil 5, zkraje příštího roku vyjdou další „hardcore“ hry, které budou ovladač podporovat, např. Little Big Planet 2 nebo Killzone 3. Na druhou stranu stále platí, že ke spočítání všech solidních her, které PlayStation Move podporují, si vystačíte s prsty na Vašich rukou nejspíše ještě do konce příštího roku.

(Celý příspěvek…)

Metroid: Other M — retro hra s epickým příběhem, ale i s chybami

Category: Wii — 2. 11. 2010

Jako tři nejuznávanější herní značky firmy Nintendo se většinou uvádí Super Mario, Legend of Zelda a Metroid. Nintendo má samozřejmě podstatně více úspěšných značek, ale právě tyto tři výše uvedené se považují za základní stavební kameny (i když po pravdě vzhledem k prodejním úspěchům a finančním ziskům by na druhém místě hned za Super Mariem měl figurovat Pokémon).

Za dva roky po pořízení Nintenda jsem už za sebou měl několik dílů Super Maria a dva zářezy na pažbě s nápisem Zelda, ale Metroid jsem mezi ulovenými kousky ještě neměl. Rozhodl jsem se to napravit nejnovějším dílem, který vyšel začátkem září a jmenuje se Metroid: Other M. Hru jsem nyní čerstvě dohrál a tak se pojďme podívat na moje dojmy z ní. A tentokrát nejsem bezvýhradně nadšen, rozhodně hra má své slabší stránky.

Epický příběh a jeho slabá místa

Dopředu avizuji, že zvláště v této kapitole budu výrazně spoilovat. Nemohu totiž o něčem říci, že je to špatně, aniž bych to nepopsal. Proto, pokud chci kritizovat, a nejvíce mé kritiky se týká příběhu, dokonce ke konkrétním okamžikům v příběhu, musím z něj některé věci prozradit. Recenzí, které nespoilují, je na internetu dost, jak anglických, tak českých. Pokud se teprve chystáte hru si zahrát a nechcete znát příběh dopředu, pak následující odstavce této kapitoly přeskočte.

(Celý příspěvek…)

Co nadělíte Vašemu Wiičku letos pod stromeček?

Category: Wii — 26. 10. 2010

Rok se s rokem sešel, venku je opět sychravo a lidé začínají pomalu řešit, jaké dárky Ježíšek nadělí pod stromečkem. Stejně jako loni jsem posbíral tipy na ty nejlepší hry pro Wii, které by mohly někomu udělat v balíčku radost. Takže pokud máte doma Wiičko a jeho optická mechanika je hladová po nových kulatých placičkách, pak se můžete níže inspirovat, čím Vaší konzoli udělat radost. No a pokud ještě nemáte… tak honem na úplný závěr článku, kde se nachází jeden super tip.

Hry jsou vybírány tak, že všechny tituly vyšly v druhé polovině letošního roku, nebo dokonce ještě teprve vyjdou v následujících dnech, ale dostatečně dopředu tak, aby je Ježíšek ještě stihl zabalit a doručit pod stromečky. Takže se nejedná o žádné staré ležáky, ale samé nové kousky. Pokud byste tyto hry doma již měli, pak je u každé kategorie přidáno několik alternativ, ale tam se již může stát, že hra je malinko starší, nejspíše z první poloviny roku 2010.

Pro nejmenší: Sonic Colours

Po dlouhých patnácti letech se nám vrací jeden z herních symbolů, ježek Sonic. Teda ve skutečnosti, jak vědí všichni hráči, her se Sonicem vychází spoustu, ale v posledních letech jsou velmi slabé. Po několika skvělých starých plošinovkách pro své vlastní konzoly začala SEGA do své hlavní značky míchat naprosté nesmysly, jako např. různá vznášedla, prvky z RPG her, artušovskou legendu, transformaci v ježkodlaka a tak dále. No, co vám budu říkat, všechno to bylo špatně. Naštěstí pánové dostali po patnácti letech rozum a letos se na nás řítí dvě nové hry s ježkem Sonicem, které se vracejí k původním úspěšným kořenům značky.

Sonic Colours vychází exkluzivně pro Wii a DS a jedná se o jasnou volbu pro malé hráče. Dokonce i firma SEGA deklaruje, že hra je svou obtížností zaměřena na mladší publikum, nevidí na tom nic špatného (já také ne) a insiprovali se sérií Mario & Sonic, z níž jsem Vám doporučoval kousek minule. Máme zde herní prostředí s pestrými barvami, roztomilými postavičkami a tlustým hlavním záporákem. Nemusíte se bát, že z této hry budou mít Vaše děti v noci špatné sny. Jedná se o poctivou plošinovku, která se odehrává chvílemi ve 3D a chvílemi ve 2D prostředí, přičemž hra nese hlavní prvky značky Sonic: rychlost, rychlost a ještě jednou rychlost. Samozřejmě také sbírání kroužků a souboj s Dr. Robotnikem a jeho pomocníky, ale hlavně úžasný pocit rychlosti. Sonic Colours obsahuje i kooperativní multiplayer, takže táta se synem si mohou sednout a zahrát spolu. Hra vyjde v Evropě 12. listopadu a podle prvních recenzí se velice povedla, americký časopis Nintendo Power dal verzi pro Wii ve svém hodnocení 9 bodů z desíti.

(poznámka: v Evropě používá hra britský spelling Colours, v Americe americký Colors)

Sonic Colours na IGN.com (preview, videa)
Alternativy: LEGO Harry Potter: Roky 1-4, Super Monkey Ball: Step & Roll
(Celý příspěvek…)

LostWinds 1+2 jsou kouzelně ospalou plošinovkou

Category: Wii — 9. 9. 2010

Poté, co jsem nedávno dohrál Super Mario Galaxy 2, jsem měl chuť na další hru, ale zase jsem nechtěl začínat hrát nic velkého a dlouhého, protože za dva týdny bylo datum vydání Metroid: Other M a do toho jsem se chtěl pustit hned, jak to budu mít doma. Tak jsem se rozhodl zkusit něco ze služby WiiWare, což je služba pro digitální distribuci menších her na Wiičku. Menší v tomto případě neznamená jen v megabajtech, ale také finančně a časově, takže hra člověka vyjde na (relativně) malé peníze, no ale za menší peníze se také kratší dobu zabavíte. Nicméně přesně něco takového jsem v dané chvíli hledal.

Startovací hrou na WiiWare již při spuštění této služby byla hra LostWinds, odnesla si vysoká hodnocení v recenzích a tak jsem si říkal, že půjdu na jistotu a rozhodl jsem se právě pro tuto hru. Jak jsem již zmínil, jakožto WiiWare kousek se nejedná o nijak dlouhou záležitost a tak jsem i LostWinds dohrál docela rychle. No a protože jsem byl spokojen, hned v zápětí jsem si ještě střihl pokračování nazvané LostWinds 2, které vyšlo v loňském roce.

LostWinds

Máte rádi schizofrenii? Ve spoustě her hrajete za jednoho hrdinu. Existují hry, v kterých můžete ovládat postav více, ale v každou chvíli ovládáte postavu pouze jednu, mezi postavami se nějakým způsobem přepínáte. LostWinds je ale hra, v které budete pomocí obou tradičních ovladačů (Wiimote + nunchuck) během celé hry ovládat postavy dvě, každým ovladačem jednu.

Nunchuckem budete ovládat chlapce jménem Toku a skoro celou hru se veškeré jeho ovládání omezuje jen na chození doleva a doprava pomocí analogové páčky. Toku sice umí vylézt na plošinku, která je o něco výše, ale jen o málo výše a skákat taky neumí. Ovladač Wiimote pak budete používat jako ukazovatel: kam s ním namíříte, tam se bude vyskytovat element větru nazvaný Enril. Možná začínáte tušit — ano, Enril dokáže vyvolávat vítr (postupně během hry bude přibývat druhů větru) a dokáže vyfouknout chlapce do výšky a provádět další činnosti, pomocí nichž řešíte logické hádanky a směřujete k cíli hry.

(Celý příspěvek…)

Super Mario Galaxy 2: Na zádech dinosaura vzhůru ke hvězdám

Category: Wii — 25. 8. 2010

Před rokem a čtvrt jsem dohrál hru Super Mario Galaxy (tzv. jedničku, i když tehdy o dvojce ještě nikdo nevěděl) a byl jsem naprosto unešen. Fantastická hra, která mě překvapila především svou variabilitou, sršela nápady, ve hře se neobjevil nudící stereotyp, obtížnost tak akorát. Kousek, kvůli kterému jsem dokonce i několik večerů ponocoval, přestože jsem spáč a rád chodím do hajan včas. Úžasný zážitek, který stojí za to a rozhodně tuto hru i dnes doporučuji všem majitelům Wiička jako nejspíš to nejlepší, co je na platformu k dispozici.

Pár měsíců poté byla na výstavě E3 ohlášeno pokračování, což bylo velkým překvapením pro všechny, jelikož trojrozměrné Máriovky byly zatím vydávány rychlostí jedna hra na jednu generaci konzolí. Tehdy se však jednalo pouze o oznámení a krátký trailer, hra byla skoro celý další rok ve vývoji. V půlce letošního června jsme se pak dočkali samotné hry. Protože jsem byl skutečně z první Galaxy nadšen, neváhal jsem ani chvilku a dvojku si předobjednal na britském e–shopu GameStation.co.uk, čímž mě jednak (včetně poštovného) vyšla o něco levněji než v naší zemi, druhak jsem ji dokonce obdržel o jeden den dřív než byl oficiální termín uvedení do prodeje a treťjak jsem za předobjednávku obdržel navíc pokladničku s ilustracemi podle této hry, která pak při vhodné příležitosti posloužila jako skvělý dárek pro mého staršího syna (aneb jak za minimum nákladů způsobit obrovskou radost).

Ale to všechno není vůbec důležité. Důležitá je jediná věc. Pokud jednička byla tak skvělá hra, museli se tvůrci překonat, aby dokázali vyrobit hru, které by mohla uspět. Pokračování v herním průmyslu často trpí tím, že přinesou pouze více téhož, jako předchozí díl. Aby si hra získala obdiv, museli by se tvůrci od jedničky odpoutat, dát si pozor, aby znova neopakovali nápady, které již jednou byly použity, a přinést novinky, které pokračování dodají novou čerstvou šťávu. A vše to zabalit do hávu, v kterém budou obě dvě hry k sobě pasovat jako nerozluční bratři Mario a Luigi. Nemožný úkol. No a víte co? Přesně tohle se Nintendu podařilo. Vítejte v dokonalé hře, vítejte v Super Mario Galaxy 2!

Příběh je opět tradiční. Želvák Bowser ještě furt nedostal svůj kousek koláče a tak znova unese princeznu Peach a začne budovat své mocné impérium. Mário se pak vydává princeznu zachránit. Čekali jste něco jiného? Kdepak, tento „příběh“ je prostě se značkou pevně spjat a můžeme pouze hledat, jaký drobný detail v některém rozhovoru nebo filmečku si tentokrát z příběhu dělá legraci. Ale Máriovky nejsou o hlubokém příběhu, to si jděte hrát RPG nebo adventury. Máriovky jsou o plošinkách, skákání, prozkoumávání a o úrovních, které lze typicky zahrát za 5−10 minut času.

Hra obsahuje drtivou většinu předmětů, které se vyskytovaly v jedničce. Ale úžasné na tom je, že všechny jsou používány jiným způsobem, než minule. Nenarazíte na úroveň, u níž byste si řekli: „Jasně, takto se to hrálo minule.“ Například v jedničce se mi velice líbila přeměna Mária na včelu a také zde ji najdete. Na rozdíl od prvního dílu ale tentokrát včelka poletuje výhradně v 2D úrovních, kdežto v prvním díle se vyskytovala čistě v 3D prostředích. Opakují se samozřejmě i další vylepšení, ať již pružina, ledový Mário a duchařský Mário, ale vždy s novým použitím.
(Celý příspěvek…)

Jak na tiché chlazení pro GeForce GTX 460

Category: Počítače — 20. 7. 2010

Tak jsem se (sám sebe) po letech přesvědčil pro upgrade grafické karty. Je teda pravda, že nejprve jsem si říkal, že to vůbec nemá smysl. Totiž když vyšly první články o nové GeForce GTX 460 a já si všiml, že potřebuje 2 napájecí PCI-E konektory a pod zátěží si umí říci až o 160W, připadlo mi to jako nesmysl. Nechci, aby se mi zvyšovaly účty za elektriku a moje stávající karta měla maximum na 110W. Jenže pak se mi to rozleželo v hlavě, výkon vyšší o více jak polovinu je pěkný, no a hlavně jsem si všiml, že v idle neboli ve 2D režimu (tedy když grafika skoro nic nedělá, protože se žádné hry nehrají) má nová karta naopak podstatně menší odběr, než to co jsem měl, méně než poloviční. A přiznejme si, že to je ten stav, ve kterém je grafika po drtivou většinu doby.

Tak jsem se nakonec rozhoupal, mrknul po e-shopech a nakonec využil toho, že Alza otevřela novou pobočku v Olomouci a skladem měla tuto kartu od firmy Gainward. Zvolil jsem „zlatou střední cestu“, tedy vyšší verzi s 1GB RAM, ale nikoliv tu brutálně přetaktovanou.

Gainward GTX 460 1024MB Golden Sample

Gainward GTX 460 1024MB Golden Sample — reklamní fotka od výrobce

Kartu jsem přinesl domů, zapojil do PC a zhrozil se. Jakmile se totiž jen lehce zvýšil výkon, tak se přidaly otáčky větráku na chladiči a z počítače začaly vycházet nehezké zvuky! Vzpomněl jsem si, že podobné (možná ještě horší) zvuky původně vydávala i moje předchozí karta, jenže tam jsem to vyřešil výměnou chladiče. A tak došlo k rychlému rozhodnutí, že něco podobného musím udělat i s Gainwardem.
(Celý příspěvek…)

Pikmin 2: z rozkvetlé louky do temné hloubi jeskyní

Category: Wii — 13. 4. 2010

Když jsem vloni v červenci psal recenzi na hru Pikmin (první Pikminy, jedničku), ve stejný okamžik jsem začal hrát pokračování této strategie s číslovkou dvě. Netušil jsem ale, že vítězný prapor budu moci vztyčit až po devíti měsících. Teda ne, že by to byla až tak dlouhá hra, jen holt otec dvou dětí tolik času a energie k hraní už nemá (hraji spíše výjimečně) a navíc jsem si už v jeden okamžik potřeboval od Pikminů oddechnout. Ale popořadě. A protože budu navazovat na předchozí díl, tak si raději nejprve přečtěte povídání o něm, protože ne vše budu znova vysvětlovat.

Pikmin 2 začíná přesně tam, kde jednička skončila. Teda pokud jste ji úspěšně dokončili a Olimar odletěl z Pikminí planety opravenou raketou domů. Však také spuštění nové hry krátce zrekapituluje, co se odehrálo v jedničce. Náš hrdinný astronaut potom tedy přistane na své domovské planetě a čeká ho strašné zjištění: zatímco on se věnoval opravě lodi, jeho zaměstnavatel se dostal do finančních problémů. Velkých problémů. A právě prodává veškerý majetek společnosti, aby zaplatil dluh… a šup, už je zabaven a prodán Delfín, vesmírná loď, ta vesmírná loď, kvůli níž podstoupil obrovská rizika a podařilo se mu ji opravit.

Olimar z toho dostal takový šok, až upustil suvenýr, který si přivezl ze svého dobrodružství (vršek od sodovky). Jak se ukáže, tak tento zvláštní předmět je ale považován za velmi cenný poklad a když se šéf firmy dozví, že na pikminí planetě je takových pokladů daleko víc, přidá Olimarovi parťáka Louieho, posadí je do staré rezavé dvoumístné rakety a pošle nazpět s nadějí, že finanční situaci firmy lze zachránit. Tolik úvodní minipříběh a už nastává samotné hraní, kvůli kterému jste si hru koupili.

Tak jak to v takových případech bývá, jste opět na samém začátku, kde je Vám vysvětlováno úplně všechno ve hře, aby si mohli zahrát i lidé, kteří předchozí díl ani neviděli. Pochopitelně texty jsou trochu jiné, aby to nevypadalo úplně hloupě, takže místo „Toto jsou modří Pikmini a zdá se, že se neutopí ve vodě“ budete číst „A zde máme modré Pikminy, o nichž Olimar ze své první cesty podal hlášení, že jim nevadí voda.“ Nicméně v principu musíte tutoriál absolvovat prakticky celý a i když se Nintendo snažilo, aby se v něm vyskytovaly nové nápady (takže místo odtlačení papírové krabice musíte vyfouknout papírovou tašku naplněnou vzduchem), přesto by hráč se zkušeností z prvního dílu raději okamžitě přešel na plnohodnotnou akci. Naštěstí to netrvá dlouho a již po chvilce narazíte na první novinky, které se ve hře nacházejí.

Samozřejmě bylo by chybou udělat dvojku pouhou kopií prvního dílu s novými úrovněmi. A tak nás čekají věci ještě nepoznané. Poměrně brzy nejdete otvor do země a když do něj s pár Pikminy hopnete, objevíte jeskyni. Takže kromě čtyř světů tak jako v jedničce budete navíc prozkoumávat v každém světě ještě několik jeskyní, každá jeskyně má několik pater a v nich jsou ukryté další poklady, které stráží různé příšery. Pokud začínáte tušit, že rozměr celé hry bude poněkud větší než u jedničky, ubírají se Vaše myšlenky správným směrem. Jen pro stručné porovnání, jestliže v prvním díle sbíráte 30 dílů rakety, pak ve dvojce Vás čeká pokladů 201 a málokterý získáte zadarmo bez boje.

(Celý příspěvek…)

Windows Phone 7: sebevražda v přímém přenosu

Category: Mobilní telefony — 17. 3. 2010

Před několika lety jsem používal mobil s operačním systémem od Microsoftu, Qtec 8310. Takže mám s Windows Mobile svou krátkou (přibližně dvouletou) zkušenost a jen čistě ze zájmu sleduji další vývoj, i když dnes v kapse nosím již své třetí BlackBerry. Postupné odhalování „novinek“ v nové verzi Windows Phone 7 mě ovšem neustále překvapuje…

  • žádná zpětná kompatibilita, současné aplikace (a že jich je) nelze použít
  • žádný multitasking (jen push notifikace)
  • systém nebude podporovat paměťové karty, žádné
  • aplikace lze do mobilu dostat jen z oficiálního portálu
  • systém nebude podporovat funkci copy & paste

Ne, že by na trhu nebyl jiný mobil, který by prakticky do puntíku splňoval tato omezení a přitom byl komerčně úspěšný. Jenže přišel do úplně jiného prostředí a podařilo se mu marketingově to, čemu se říká Blue Ocean Strategy. Telefon byl zajímavý a na trhu nebyl v té době žádný, o kterém bychom mohli říci, že je podobný. A také se shodneme, bez ohledu na to, co si o těchto firmách myslíte Vy nebo já, že obecně je prestiž značky Apple vnímána výše než u značky Microsoft, přirovnal bych to asi tak k poměru jako Audi a Volkswagen (také mají 70% komponent úplně stejných, ale renomé čtyř spojených kruhů je někde úplně jinde než renomé zakroužkovaného W).

Microsoft ale dnes provádí navíc ještě něco úplně nepochopitelného. Svými rozhodnutími hází přes palubu své současné zákazníky a snaží se mířit do úplně jiného zákaznického segmentu. Snaží se přetáhnout zákazníky od konkurence a to i za tu cenu, že obětuje své stávající zákazníky.

Nynější uživatel mobilu s Windows Mobile bude postaven před bod, kterému říkáme „switch“, výměna celé platformy. Nový systém od Microsoftu je natolik nový, že se nejedná o upgrade toho předchozího, s tím sdílí jen kousek svého názvu, nic víc. Switch ho tedy čeká i v případě, kdy by chtěl zůstat u stejného výrobce. Bude-li ovšem donucen provést switch v každém případě, pak mnohem více zváží přechod na úplně jinou značku.

Stručná předpověď, co se stane s lidmi, kteří nyní mobily s operačním systémem od Microsoftu používají:

  • geekové přejdou na Android, je od Googlu, je to tak trochu Linux.
  • super-geekové přejdou na Nokii 900, protože se potřebují ke svému mobilu připojovat přes telnet.
  • zbývající business, který dnes používá platformu Windows Mobile, z většiny přejde k RIM BlackBerry
  • běžní uživatelé přejdou na iPhone

Nové uživatele si pak Windows Phone 7 nezíská. Žádné. Můžete si cokoliv povídat o ergonomii velkých jednobarevných čtverců v asymetrickém bloku, ale když je porovnáte s relativně sexy prostředím ostatních mobilů (ať již iPhone, Nokia nebo kdokoliv jiný), na pohled je to nové prostředí od Microsoftu nejošklivější ze všech. A vizuální dojem je jedním z hlavních prodejních faktorů. Mimochodem málokdo bude chtít vypadat jako looser s ošklivým telefonem.

Microsoftu klesl podíl mezi telefony za poslední rok z 12% na 8%. To, že Windows Mobile chtěly zásadní proměnu, bylo jasné. Ten systém se za posledních 5 let prakticky nepohnul z místa. Ale směr, kterým se výrobce vydal, je nesmyslný. Z technického hlediska je možná správný, ale z business pohledu je nepochopitelný. Pro Microsoft by bylo čestnější (a také levnější), kdyby raději prohlásil: „Pánové, v businessu mobilních telefonů jsme neuspěli, raději to balíme.“

Older Posts »

Autoři

Běží na systému WordPress 3.3.1 Vytvořeno s editorem UltraEdit